Zážitky byly přichystány i pro veřejnost, neboť Trabantisté absolvovali v sobotu dopoledne u Kočova jízdu zručnosti a odpoledne se kolona dvoutaktů zastavila na chvíli v Tachově a v Plané na náměstí.
„Minulé srazy jsme pořádali v rekreačním areálu v Butově, letos jsme poprvé zkusili kemp v Karolině Dolině. I když to bylo v novém prostředí, účastníci byli spokojení. Takže myslím, že se sraz vydařil, i když bylo jenom kolem dvaceti automobilů," zhodnotil v neděli ráno třídenní sraz jeho organizátor Josef Bělohlávek.
Kromě Trabantů – klasických i vytuněných – přijelo na setkání několik dalších značek automobilů vyrobených v bývalé Německé demokratické republice. Například pro rekreační pobyty upravená dodávka Barkas, nebo několik vozů značky Wartburg.
S pečlivě renovovaným a udržovaným Wartburgem 311 přijel Jindřich Hoření z Mnichova Hradiště. „Auto jsme koupili v podstatě jako trosku v roce 1972, ale dobře nám posloužilo. Používali jsme je jako rodinný vůz i k dopravě materiálu na stavbu domku. Ale v roce 1989 jsme ho kompletně renovovali a od té doby ho jenom umýváme a občas měníme gumové věci jako manžety, těsnící kroužky, nebo pneumatiky," popsal majitel oranžovo-smetanového vozu, který na sraz přijel v sobotu ráno a večer opět odjížděl .
Nejvzdálenějším účastníkem srazu byl Daniel Presul. Ten se svým žlutým Trabantem 601 přijel po vlastní ose až z východoslovenských Košic. „Je to velká dálka. Z Košic do Plzně jsem naměřil tisíc jeden kilometr a pak ještě pár desítek z Plzně sem. Ale je to tu super, nelituji toho," řekl Deníku nejvzdálenější účastník.
Ten jezdí na srazy Trabantů a vozidel vyrobených ve východním Německu pravidelně. „Takhle daleko jsem ale ještě nebyl, spíše jezdím do Polska, Maďarska, to je přece jen z Košic blíž, nebo se zúčastňuji srazů u nás na Slovensku," dodal.
