O historii souboru, který má tento rok dvacáté výročí, nám Jan Přivřel, který je hercem a režisérem, poskytl rozhovor.

Jak vlastně vznikl Divoch?

S nápadem přišel Josef Strnad, který hrál dříve i v Kladrubech. Pak zkoušel udělat divadlo v kasárnách s vojáky. Problém ale byl ten, že když už s nimi něco nacvičil, tak šli kluci do civilu. Proto se začal pídit po jiné možnosti.

A jak vidno, tak se úspěšně dopídil.

Ano. Oslovil v kasárnách důstojníky. Já jsem se po nějaké době přihlásil s tím, že ale nemám žádné zkušenosti a pokud má už plno, tak to není nutné, abych do divadelního souboru šel. On mi na to řekl, že jsem první, co se přihlásil.

Jakou hru jste začali hrát jako první?

Tím, že v kasárnách byli samí chlapi, tak jsme začali s Cimrmanem od Svěráka a Smoljaka. Prvně jsme hráli jen pro vojáky, pak jsme začali hrát pro veřejnost.

Jaká byla v začátcích podpora z řad vojáků?

Bylo to skvělé. Měli jsme armádní autobus, který nás vozil na vystoupení. Náš velitel tuto činnost díky bohu bral a půjčoval nám všelijaké věci. Ať už šlo o kulisy, nebo právě o tu dopravu.

Co bylo dál?

Dál? S postupem času se začaly nepotřebné budovy uzavírat a my jsme již nemohli dál být od armády podporováni. Proto jsme se dohodli s městským kulturním střediskem na tom, že budeme spadat pod něj.

Tam i nyní secvičujete svá divadelní představení?

Ano, zkoušky máme přímo v kině. Dá se tam to plátno zatáhnout a je tam dostatečný prostor.

Takové dobrovolnictví je asi poměrně časově náročné, když musíte chodit do práce a jsou i jiné povinnosti?

Samozřejmě je to časově náročné, ale dá se to. Nejhorší na tom je, že máme všichni jinak směny. Proto někdy nezbývá, než se sejít o víkendu. To jsou většinou doma všichni.

Vraťme se k vaší oslavě dvaceti let. Je to poměrně dlouhá doba. Jak si vysvětlujete to, že jste tak dlouho vydrželi?

To je jednoduché. Lidé odchází a přichází. Důležité ale je, že vždycky zůstalo to jádro, které je u všeho velmi důležité. Také to bylo o tvůrčí povaze Pepy Strnadů, který mimo běžné hry zkoušel udělat i nějaká představení se zpěvem. Například hru Karlštejn, kterou hrajeme také teď o víkendu.

Co hrajete nejradši?

Tak vzhledem k tomu, že hrajeme v podstatě jen komediální hry, tak si moc vybírat nemohu.

Jak si ty role rozdělujete?

Dokud byl v souboru právě Pepa Strnad, který už bohužel není mezi námi, tak to rozděloval on, protože měl na rozdělení rolí cit. Teď se o tom radíme.

Co plánujete na oslavu dvaceti let Divocha?

Budeme hrát představení celý víkend v kině Slavia. Před představením je sestříháno třicetiminutové video o naší historii. Pozvali jsme samozřejmě i všechny bývalé členy, se kterými si chceme po skončení akce také popovídat.

Kde shání ochotnické divadlo peníze? Přeci jen není nic zadarmo.

S penězi to bylo hlavně ze začátku problematické. Hráli jsme prvně za dobrovolné vstupné. Nyní už se snažíme dávat nějakou cenu za vystoupení, aby se nám pokryly náklady na dopravu.

A to vám stačilo?

Musím přiznat, že to bylo někdy na hraně. Proto Pepa přišel na nápad, že bychom si mohli na naše hraní vydělat nějakou akcí. Tak jsme vymysleli pyžamový bál.

A povedlo se?

Povedlo. Nyní už je to ve Stříbře tradiční ples. Ze začátku se to dělalo v kasárnách. Ty nám pak byly malé a začali jsme pyžamák pořádat v kulturním domě. Byly i doby, kdy chodilo kolem šesti set lidí. Nyní je ta doba trochu horší, tak chodí lidí méně, ale věříme, že se to zase zlomí a budeme mít v budoucnu zase takovou účast.

Lukáš Hilpert