Myšlenka uspořádat koncertní zájezd do Japonska je stará téměř 13 let, avšak po dlouhou dobu mi její uskutečnění připadalo naprosto nereálné. Změna nastala před nedávnem, kdy orchestr oslavil 30. výročí založení a zároveň se přiblížilo mých 25 let za dirigentským pultem. Napadlo mě, že se pokusím oslovit přátele z německého Bernhardswaldu.
Seznámili jsme se na hudebním festivalu, kde mezi jinými domácími kapelami vystupovaly i dva japonské orchestry. V té době jsem ještě netušil, že manželkou prezidenta místního hudebního spolku je Japonka, paní Fumie Grundstein. Právě na ní a našem skvělém organizátorovi Robertu Dvořákovi spočíval později největší podíl starostí se vzájemnou korespondencí, tlumočením a vyřizováním. Přípravy na japonské turné zabraly bezmála dva roky.
Hráči DOM Tachov a jejich japonští přátelé s gestem, v současném Japonsku velice rozšířeným, napodobujícím oblíbeného japonského komika Opapiho. Foto: Archiv DOM
Dechový orchestr vítaly nápisy v češtině
Členové orchestru se setkali i s tradiční japonskou kuchyní, zajímavou pochoutkou byli třeba mletí mořští ježci
O koncertním zájezdu Dechového orchestru mladých ZUŠ Tachov do Japonska si Tachovský deník povídal s kapelníkem Josefem Kadlecem.
U exotických cílů bývá dobrodružstvím samotná cesta. Jak tomu bylo u vás?
Spousta hráčů letěla poprvé a z třináctihodinové cesty měli obavy. Nakonec si chvíle v 11tikilometrové výšce všichni užili - včetně lehkých turbulencí, které náš Boeing rozhoupaly nad Finskem. K velkým zážitkům patřilo pozorování zasněžených sibiřských hor nebo přistání na umělém ostrově u japonské Osaky.
Co měl soubor během turné na programu?
Cesta byla naplánována tak, abychom kromě řady vystoupení stihli poznat co nejvíce z krás Japonska. Turné jsme zahájili ve čtyřsettisícovém Amagasaki, po třech dnech následoval přejezd do starobylého císařského Kjóta. Odtud jsme pokračovali na ostrov Awaji, dále do města Itami, moderního přístavu Kobe a celý zájezd zakončili zpět v Osace.
Jaká místa na vás nejvíce zapůsobila?
Všichni rádi vzpomínají na večerní toulání po plážích ostrova Awaji - před námi jen Tichý oceán a v dálce Havaj… Nezapomenutelná byla vyhlídka z osackého mrakodrapu Umeda. Prosklené výtahy nás vyvezly na plošinu ve výšce 170 metrů, všude kolem nekonečná spleť domů a visutých dálnic. Jiné dojmy jsme si odnesli z večerní procházky kjótskou čtvrtí u chrámu Kiyomizu-dera. Právě tu probíhaly každoroční jarní slavnosti - mezi pagodami byly rozestavěny stovky malých bílých lampionů, někteří z nás zahlédli v potemnělých uličkách mezi čajovými domky i pravou gejšu …
Hlavním důvodem cesty do Japonska byla samozřejmě hudba. Kde všude měl DOM možnost vystupovat?
O českou hudbu je v Japonsku velký zájem. Vystupovali jsme v divadelních sálech i koncertních síních, z nichž největší - koncertní hala v Amagasaki - pojme přes tisíc diváků. Spolu s námi tu ve stejný den účinkovalo 32 dalších orchestrů. Vyvrcholením turné byla účast na kjótských sakurových slavnostech. Náš dechový orchestr se zde prezentoval mezi 1500 hráči z nejrůznějších japonských souborů.
Každý z koncertů byl výborně organizačně zajištěn a dlouho předem propagován v japonských médiích. Na místě vždy asistovaly pracovní čety, které během doslova několika vteřin připravily pódium přesně podle našich požadavků.
Byly velké koncerty jedinou příležitostí k muzicírování?
Zdaleka ne. Velkou část programu našeho pobytu vyplnily družby a společné zkoušky s místními mládežnickými orchestry. Jednalo se o soubory z nejrůznějších středních škol nebo hudebních spolků. Japonští studenti se společných akcí účastnili s neuvěřitelným nasazením přesto, že v Japonsku právě probíhají jarní prázdniny.
Každá z navštívených škol byla vyzdobena nápisy v češtině, studenti nás vítali ve slavnostních uniformách se slovníčky v rukou. První částí společných workshopů byl zpravidla oběd, při kterém u jednoho stolu seděli vždy japonští a tachovští hráči ze stejné nástrojové sekce. Při konverzaci, někdy spíše gestikulaci, odpadly poslední zbytky ostychu a po obědě se všichni vrhli do nácviku vybraných skladeb. Družební setkání končila nekonečným focením, výměnou adres a dárků.
Jaká je kvalita japonských hráčů?
Velmi, velmi vysoká. Členové mládežnických orchestrů, se kterými jsme se měli možnost setkat, trénují průměrně tři hodiny denně – i když jde o studenty všeobecných a ne hudebně zaměřených škol. Hrají s neuvěřitelným nasazením a soustředěním. Jejich výkony jsou pro naše hráče vynikající motivací.
Vraťme se ještě k zážitkům ze setkání s japonskou kulturou. Účastníci turné byli po dobu pobytu ubytováni v místních rodinách. Do jaké míry je japonská domácnost odlišná od české?
V mnoha japonských rodinách neužívají postele. Spí se přímo na podlaze na zvláštních rohožích zvaných tatami. Pokoje bývají kvůli extrémně vysokým cenám nemovitostí relativně malé. Zvláštní kapitolou zůstává jídlo - kromě sépií a chobotnic v nejrůznějších úpravách měli někteří z nás možnost vyzkoušet tradiční japonskou klobásu, která se na jednotlivé porce stříhá nůžkami. Zajímavou pochoutkou byli mletí mořští ježci, pražené rybí kůstky nebo mořská okurka.
Na co budete vzpomínat nejvíce?
Určitě na vstřícnost lidí, spontánnost s jakou jsme byli všude přijímáni. Nezbývá než japonským přátelům i touto cestou na dálku vyjádřit upřímný dík. Stejně tak bychom rádi ještě jednou vyjádřili vděčnost všem sponzorům a institucím za podporu, bez níž by se „Japan Tour DOM Tachov 2008“ nikdy neuskutečnila. Zvláštní dík za veškerou pomoc patří paní Fumie Grundstein a japonským organizátorům pánům Takehiko Baba a Masakado Isobe. Snad se s nimi a dalšími japonskými přáteli někdy setkáme v Tachově. Sayonara.