Na koncertní turné po republice s názvem Vlak, co nikde nestaví vyrazila nestárnoucí hudební skupina Olympic. Ta se na hudební scéně pohybuje již neuvěřitelných 60 let a zájem o její muziku je stále obrovský, milují ji fanoušci všech věkových kategorií. Jednou ze zastávek byl v sobotu 22. dubna kulturní dům ve Stříbře, který se zaplňoval dlouho před začátkem koncertu. Fanoušci se rozjetého expresu zvaného Olympic prostě nemohli dočkat. „Jeho příjezd oznámil výpravčí a pak nastala spanilá jízda Petra Jandy, Milana Brouma, Martina Vajgla a Pavla Březiny,“ líčí průběh večera fotograf Vladimír Novotný. „Během večera zazněly všechny známé hity kapely, které slýcháme z rádií, magneťáků, televize nebo koncertů po neuvěřitelných 60 let,“ nemohl si Novotný koncert vynachválit. „Bylo to parádní, při Želvě a dalších hitech jsem vzpomínal na mládí. Olympic je fenomén, ten nikdy nezestárne a nikdy se neomrzí,“ neskrýval nadšení Laco Kajaba, který na koncert dorazil také s fotoaparátem.

Závěrem nadšené publikum svým potleskem a skandováním nechtělo kapelu ze scény propustit a vyžádalo si ještě malý přídavek.

V předsálí pro milovníky kapely nechyběl stánek se suvenýry, kde bylo možno zakoupit vše od klíčenek přes trika, knižní publikace po CD.

Do zákulisí před koncertem pronikla Martina Sihelská, externí redaktorka ČRo Plzeň ze Stříbra, která vyzpovídala frontmana kapely Petra Jandu:

Říkal jste, že rád lyžujete, kde vás můžeme potkat na sjezdovce?

No, já tedy úplně dobrý lyžař nejsem, ale opravdu rád lyžuji už od dětství. A moc se vždycky bojím, nevím proč, já dříve taky neměl nic moc výbavu, my byli chudší rodina, ale bavilo mě to vždycky. Jezdím hlavně do Krkonoš, ale zkusil jsem i sjezdovku v Itálii. A pořád mám respekt, takže jezdím opatrně a mám radši spíše ty menší sjezdovky.

Nenapadlo vás někdy zkusit také Šumavu?

No, Šumavu mám rád, jezdím tam na Lipno, ale v létě, prostě voda, lodičky a tak, hlavně s dětmi. Ono mezi Pražáky se tak říká, že Šumava je tak nádherný park, že tam opravdu je potřeba jet, člověk ani neví proč, ale prostě ta Šumava je krásná.

Možná chodíte i na houby?

Tak někdy ano, spíše tam u nás jsou takové černé lesy, tedy u Kostelce nad Černými lesy, tak tam občas. Ale že bych byl nějaký velký houbař, to teda nejsem, abych se třeba sebral a jel kvůli houbám třeba padesát kilometrů, to fakt ne.

Máte vazbu na náš Plzeňský kraj?

Co se týče Plzeňského kraje, mám ho moc rád, on tatínek se narodil přímo v Plzni a já to tu tak cítím, že se mi tu líbí, a mám to i ve spojení s tou Šumavou.

Kolik vám zbývá koncertů do konce roku?

Po Stříbře se vracíme na Prahu a do konce roku je to asi ještě dvacet koncertů.

Co tvorba, ještě něco plánujete?

Určitě ano, zrovna dnes jsem něco složil, zahrál jsem to manželce a té se to moc líbilo. A to spíše poslouchá pop až skoro disco. Už pracujeme i na dalším albu, v pořadí by to mělo být 24. Tak když se zadaří, v roce 2024 bude na světě. Vždyť já bych už bez toho nemohl ani být, jednak je to práce, ale také velká zábava, něco, co mě baví, nabíjí, a všechno to kolem toho, jak přemýšlíme, co by ještě šlo, to pobíhání kolem a zařizování. Je to prostě dobrodružství.

Máte třeba ještě nějaká nesplněná přání?

Kdysi jich bylo hodně, ale dnes, asi už ne. Jednak mám pocit, že už bych je stejně nezvládl, a vlastně není nic takového, kvůli čemu bych třeba nemohl spát. 

A co nějaké vaše oblíbené motto?

Jé, tak já snad ani nevím, co říci. Tak nějak, snad že bych nikdy nelhal a nekradl, strašně se mi to příčí. Když už jsem náhodou kdysi zalhal, já se hned přiznal a měl klid. Vždyť je to hrozné, se zaplétat do takových věcí. Já to nemůžu, já prostě tohle nedělám. Vždyť bych pak asi ani nemohl klidně spát!

A co ženy?

Ženy? No, líbí se mi, ale já nevím, jestli se jim líbí Olympic. Já se jich na to neptám.