Co vás přivedlo ke hraní a skládání?

Vyrostl jsem od malička mezi trampy. Táta mne brával s bráchou na různé potlachy, sám hrával coby samouk na kytaru, a tak moje dětství byla vlastně jedna velká zpívaná v létě u ohňů a v zimě na nejrůznějších srubech, kde se trampové scházeli. V pubertě jsem pak už začal vandrovat sám. Brácha chodil do zušky, kde se učil hrát na kytaru. Když mi bylo 17 let, onemocněl jsem mononukleózou a téměř rok jsem byl zavřený doma. Hrozně jsem se nudil, a tak jsem čas od času sebral bráchovi kytaru a zkoušel na ni drnkat. Když na to přišel, naučil mě první tři akordy a zajistil u rodičů, abych k Vánocům dostal svoji první kytaru. A pak už to tak nějak jelo (smích).

Jaký žánr hrajete? A jaký repertoár?

Jsem písničkář, zpívám především vlastní folkovou tvorbu. Složil jsem zatím kolem 40 písniček, a to jak text, tak hudbu. Ale je to dlouhodobý proces a některé jsem dosud nikde nepublikoval. Nejhranějších dvaadvacet jsem vydal na dvou CD. První se jmenuje Válka V Nás a je na něm deset skladeb. Druhé cédéčko jsem věnoval své dcerce, je na něm 12 písniček a ústřední skladba se jmenuje stejně jako celé album Lásko.

Kde berete motivaci pro jednotlivé písničky, jak vás napadají texty a hudba? Máte nějaký rituál?

Jako arborista strávím většinu dne venku lezením po stromech a domů jezdím často hodně unavený, navíc ve výšce musím být pořád soustředěný na práci. Tam není na nic jiného prostor. Ale ráno jsem svěží, pravidelně si vezmu do hrnku kafe do auta a cestou do práce se mi v hlavě honí všelijaké myšlenky, z nichž pak právě vznikají moje písničky. Všechny jsou vlastně příběhy ze života, které jsem otextoval a zhudebnil. Co mne napadne, si třeba jen v náznacích zaznamenávám na mobil nebo papír a pak to postupně rozvíjím. Ale jinak je mi inspirací muzika a zpěv Radúzy, Zuzany Navarové a Jana Žambocha ze skupiny Žamboši. Jedno setkání s ním před lety v Pardubicích přerostlo postupně ve velké přátelství. Od něj jsem se hodně přiučil ve hře na kytaru.

Takže profesionální hudebník v rodině nikdo nebyl? Vy sám jste samouk? Na co všechno hrajete?

Skutečně ne, brácha se chvíli učil v zušce, to už jsem říkal, táta byl samouk a já jsem též samouk. Hraji na kytaru a foukací harmoniku a zpívám. Zpěv mne baví nejvíc.

Vystupujete sám?

Všichni moji přátelé měli skupiny, se kterými hráli. Ale já jsem nikdy nebyl vysloveně kapelní typ, šel jsem raději svojí cestou. Vystupuje se mnou moje manželka Eva, která je skvělou hráčkou na příčnou a zobcovou flétnu. Občas nás při vystoupeních doprovází kamarád Vojtěch Šatra, kontrabasista z Plzeňské filharmonie.

Kde vás mohou vyznavači folku vidět a slyšet?

Objíždíme různé festivaly, pořádáme čas od času malé koncerty v Plzni, kde hrajeme především v klubu Hifáč na náměstí a pak v různých kavárnách a country saloonech, kterých je po Plzni několik. Jinak jsem organizátorem a hlavou projektu Tři barvy folku. Čtyřikrát až šestkrát do roka sezvu hudebníky tří různých žánrů, kteří společně buď v Praze, nebo v Plzni zakoncertují. Z festivalů pak mezi naše oblíbené patří ten v Čečovicích, Pernštejnská fortuna v Pardubicích anebo Folkové chvojení.

Co považujete za svůj dosavadní největší hudební úspěch?

Jednoznačně získání stříbrské porty z Řevnic v roce 2016 a pak první místo v předkole Porty 2021 v Budějovicích, díky němuž jsme postoupili dál. A radost mám samozřejmě i z toho, že se mi podařilo vydat obě CD. A vážím si toho, že jsem dělal předskokana takovým hvězdám, jako byli Nezmaři v Třeboni, nebo právě Žalmanovi nebo skupině Epydemie.

A jakou muziku posloucháte vy? Pouze folk a country, nebo i jiné žánry?

Když jedu autem, tak byste u mne slyšela klidně třeba Jethro Tull, Simona s Garfunkelem, Led Zeppelin anebo AC/DC. To jsou prostě kapely mého mládí, které mám rád dodnes. Ale zároveň musím přiznat, že moje hudební začátky se prolínaly mimo jiné s poslechem hudby plzeňských muzikantů, jako je Katka Misíková s Kubou Kořínkem anebo folková kapela Perníková Chaloupka.

Ve vašem životě se snoubí dvě naprosto odlišné profese. Stalo se někdy, že jste si způsobil při práci arboristy úraz, kvůli němuž jste pak musel odložit kytaru?

Musím zaklepat, to fakt zatím ne. Měl jsem ale cystu v kloubu prstu, a to jsem se chvílemi bál, že už si pořádně nezahraju. Naštěstí to dobře dopadlo, i když rozhýbat prst mě stálo spoustu úsilí.

A co na to všechno rodina?

Jak už jsem říkal, žena je do hudby zapálená stejně jako já. Máme dva malé synky, ti objíždí festivaly s námi, naše písničky si broukají a na nic si nestěžují. Odehrajeme a jsme prostě všichni spolu, je jedno kde.

Jaké máte plány do budoucna?

Příští rok budu slavit kulatiny, tak bych si rád nadělil dárek v podobě nového klipu. Měl by být k písničce Andělé nad ostrovem a bude to vánoční klip. A jinak je mým největším plánem užívat si co nejvíce rodiny, trávit s ní čas a věnovat se všem svým dětem.