Nedávno byl v televizi odvysílán pořad Utajený šéf, kde jste byl hlavním aktérem. Díval jste se? Co jste na to říkal?

V televizi jsem se na to vlastně díval už podruhé, protože tomu předcházelo schválení pracovní verze.

Pro mě to v podstatě byla rekapitulace toho, co zde vidím každý den. Štáb se mě snažil zamaskovat tak, aby mě zaměstnanci nepoznali, což se ani výběrem hodně bizarního kostýmu úplně nepovedlo. V Klatovech mě lidé znají moc dobře, každé pondělí obcházím celý areál, takže mě všichni poznají už po hlase.

Jak vzpomínáte na samotné natáčení?

Určitě to byla nová, přínosná zkušenost a zjistil jsem dvě věci. Že mluvit do kamery vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a taky, že herec ze mě nikdy nebude (smích).

Odehrály se během natáčení nějaké chvíle, kdy jste se chtěl odmaskovat a řešit hned problém, který nastal?

Myslím, že to v pořadu ze situací vyplývalo často. Určitě tam byly věci, které mi vadily. Jsem hodně „úchylný“ na pořádek a systém. Nářadí a stroje, které používáme jsou hodně drahé. Proto očekávám od zaměstnanců, že se k nim budou chovat slušně, jako by to byly jejich vlastní.

Jiří Polívka u Krajského soudu v Plzni.
Recidivistovi, který málem zabil střepem, soud snížil trest

Vybíral jste si místa, kde by se mělo natáčet?

Celou přípravu akce měl na starost provozní ředitel a personální oddělení, kteří mě k tomu také přesvědčili, protože sám za sebe bych do toho nešel. Jsem relativně introvert, žádný komediant, který by se do podobného pořadu přihlásil dobrovolně.

Bylo těžké představovat někoho jiného?

Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké. Především, to neustálé opakované natáčení, než byl štáb se snímkem spokojen. Musím říct, že toto bylo hodně náročné. Já většinou vše řeknu jednou a to stačí. Postupem času jsem si asi zvykl.

Jak reagovali zaměstnanci, když zjistili, s kým pracovali?

Tak oni na to přišli relativně rychle (smích). Bylo vidět, že kluci svoji práci dělají dobře, že ví, o čem to je. Snažili se mi pomáhat, což z toho i vyplynulo. Zjistil jsem, že v Lorencově partě máme loajální zaměstnance, kteří mají podobné smýšlení o firmě jako já. Už jenom kvůli tomuto zjištění, jsem rád že jsem do projektu Utajený šéf šel.

Ilustrační foto
Útok s mačetou v Horažďovicích. Napadený skončil v nemocnici

Je něco, co vám natáčení přineslo?

Abych neměnil svůj přístup. Jsme rodinná firma, a i když je nás relativně dost, pořád je to o individuálním přístupu. Zaměstnanci vědí, že za mnou můžu přijít kdykoli, když mají problém a pokud to bude v mých silách, rád jim pomůžu. Na druhou stranu já od nich očekávám stoprocentní práci.

Jaké jste měl reakce od lidí z okolí, když se pořad odvysílal?

Lidé, kteří mě znají, tak mi většinou napsali jen krátkou SMS zprávu – líbilo, nelíbilo. Mnohem větší ohlas zaznamenali ve svém okolí zaměstnanci.

Jak reagovala rodina?

Rodiče byli pyšní, i na to, co se za těch třicet let udělalo. Vědí, že za tím stojí velké odhodlání, neustálé odříkání a 30 let tvrdé práce.