„Syn stál stranou prostoru pro výstup, zády ke dveřím, rukou se držel tyče vedle dveří. Na zastávce U Teplárny nikdo nevystupoval ani nenastupoval, nikdo nezmáčkl tlačítko pro výstup, dveře se přesto otevřely a ruku mu natlačily na tyč, které se držel. Slyšel prasknutí, ale ruka ho začala bolet až na kroužku," líčí Jakubova maminka Ivana Konášová. Jeli na pohotovost, kde mu po vyšetření dali ruku do sádry. Paní doktorka je upozornila na to, že by měli zavolat na Plzeňské městské dopravní podniky (PMDP) a případ nahlásit.

„Nechtěla jsem to nějak rozmazávat, jen mě zajímalo, jak by se mělo správně postupovat. Syn jel sám, věřím mu, když říká, že nedělal nic, čím by si zranění přivodil sám," říká Konášová. Zavolala tedy na PMDP, ale po přepojování od jednoho zaměstnance k druhému to vzdala a napsala e- mail. V odpovědi vedoucího střediska trolejbusového provozu Jiřího Vainfurta se dozvěděla, že přídržné tyče jsou ve zjištěném typu trolejbusu umístěny tak, aby nedošlo ke kontaktu ruky na tyči s křídlem dveří a že dveře jsou vybaveny bezpečnostní ochranou, která křídlo dveří zastaví při kontaktu s překážkou. „To jsem si vyzkoušela, a nestalo se. Dveře mi ruku málem také zmáčkly," nesouhlasí chlapcova matka.

„Taková událost musí být bezprostředně oznámena řidiči, který ji postoupí dispečinku. Poté se vypracuje záznam o nehodě," říká generální ředitel PMDP Michal Kraus. Matka zraněného chlapce chápe, že objektivní vyšetření případu už zpětně možné není. „Ale v PMDP by měli vědět, že se ten případ stal a že by ve vozech měli mít nějaká upozornění či varování. V trolejbuse, kde se to synovi stalo, nic takového nebylo, ověřila jsem si to," dodává. „Občas dochází ke zranění cestujícího během brzdění či rozjíždění vozů. Společnost je pojištěná, v případě námi způsobené újmy na zdraví se přiznává náhrada. Ale o tom, že by v trolejbuse došlo ke zlomení ruky dveřmi, slyším poprvé za osm let, co zde působím," uzavírá Kraus.