Radost mi udělá i ten nejobyčejnější a maličký zvoneček, říká skromně Věra Syrová, která zvonečky coby symbol štěstí začala sbírat už dávno. Napřed jí je nosila rodina a nejbližší přátelé. „Při každém svátku, narozeninách nebo jiné slavnostní příležitosti jsem dostávala různé zvonečky, a tak se moje sbírka postupně rozrůstala,“ vzpomíná usměvavá seniorka.

Nejvíce zvonečků dostala paní Věra v roce 2007. Tento rok byl ale pro ni zároveň rokem nejtěžším – lékaři jí totiž diagnostikovali rakovinu. „Tehdy mi zvonečky nosil opravdu každý, kdo přišel na návštěvu. Asi abych měla štěstí a abych vyhrála ten boj nad nemocí,“ uvažuje nad náročným obdobím svého života paní Věra. Aby v době, kdy po náročné léčbě musela jen ležet, nemyslela na své trápení, začala si bývalá účetní zpětně vypisovat kroniku zvonečků. Zvonečky jsou totiž v jejím domě opravdu všude. Hlavně v obývacím pokoji má místo stropu doslova nebe ze zvonečků.

„Každý zvoneček má své číslo, které vždycky nalepím dovnitř, a pak si je poctivě zapíši do toho svého seznamu a přidám i informaci, jak vypadá a kdy a od koho jsem ten daný kousek dostala,“ vysvětluje svůj důmyslný systém Věra Syrová. Když se někdo z dárců u ní dnes zastaví a řekne, že jí dal zvoneček třeba 20. listopadu roku 2007, sběratelka nahlédne do svého „taháčku“ a hned ví, kde konkrétní kus hledat. A kolik zvonečků teď paní Věra vlastně má? „Je těsně před koncem roku a já jsem zapsala zvoneček číslo 2 658. Ten jsem si přivezla z Rokycan,“ prozrazuje a pyšně ukazuje nový přírůstek sbírky.

Nejnáročnější je Věřin koníček vždy před Vánoci. To je totiž období předvánočního úklidu a samotné cídění zvonečků zabere sběratelce každoročně několik nocí. Vůbec jí to ale prý nevadí. Každý zvoneček jí totiž připomíná vše, co je v životě důležité – včetně vzpomínek. „Je to symbol štěstí, lásky a takové té rodinné pohody. A to jsou věci, které jsou hned po pevném zdraví nejdůležitější na celém světě,“ přidává na závěr návštěvy pravdivé moudro.