Do jakých míst kromě Aljašky jste ještě během svého života vycestoval?
Výčet míst by byl velmi rozsáhlý, nejdále jsem byl na Novém Zélandu, v Mexiku, třikrát ve Spojených státech, v mnoha zemích Evropy, v Izraeli, dlouho jsme s manželkou byli jako studenti na letní brigádě na celině v Kazachstánu. Na všechny cesty rádi vzpomínáme, všude se nám líbilo, obzvláště rádi jezdíme do Itálie a do Švýcarska.

Proč jste se nyní rozhodli právě pro Aljašku a Yukon?
Oba s manželkou velmi rádi cestujeme a když nás oslovili naši přátelé s nabídkou zúčastnit se cesty po Aljašce a Yukonu v obytných autech, rozhodli jsme se hned, samotné by nás to asi nenapadlo.

Jak dlouho jste na Aljašce byli a jakým způsobem jste tam cestovali, přespávali a stravovali se?
Od 25. srpna do 10. září 2009, tedy v období, které bych pro návštěvu Aljašky doporučoval, protože tam  již nejsou komáři a příroda se s brzkým nástupem podzimu zbarvuje do neuvěřitelně krásných barev. Bylo nás 22, většinou kolegů veterinářů, často manželských párů a cestovali jsme najatými obytnými automobily s pohodlným spaním pro 4 lidi a se vším vybavením. Pokud jsme se ocitli v místě, kde byla restaurace, tak jsme často zašli tam, jinak jsme si nakupovali zásoby a díky vybavení automobilu jsme si vařili sami, například i z nalezených hub  – křemenáče, ryzce, sluky svraskalé i jeden velký hřib, nebo z nachytaných lososů a halibutů, které někteří z party nachytali v moři poblíž přístavu Seward, když si najali na celý den rybářský člun. Večer ryby v přístavu nechali rozporcovat, zabalit  a zamrazit a ráno jsme naplnili mrazáky ve všech autech.

Jaká zajímavá místa jste navštívili?
Cestujete-li po Aljašce a Yukonu autem, zpravidla ujedete takovou velkou ležatou osmičku, která měří kolem čtyř tisíc kilometrů, střední křížení této osmičky je v malé osadě Tok a na okrajích této osmičky jsou Dawson City, Whitehorse a Skagway na východním oblouku, na jihozápadě je to Anchorage, poloostrov Kenai, směrem na sever Národní park Denali, dále Fairbanks a vracíte se opět k místu křížení v Toku. Východiskem je často Anchorage, největší město Aljašky s podivuhodně mírným podnebím. My jsme vyjížděli z Whitehorsu v Kanadě, kam jsme se také ve zdraví vrátili. Během projíždění této osmičky jsme toho viděli tolik, že by se o tom dalo vyprávět celé hodiny. Samozřejmě Aljaška – to je především neobyčejně krásná příroda, nádherná pohoří s ledovci a jezery.

Co všechno jste viděli?
Mohutné i úzké a dravé řeky, setkali jsme se se zvířaty. Nezapomenutelný zážitek je pohled na nejvyšší horu Severní Ameriky – Mt. McKinley, indiánsky Denali, v Národním parku Denali, která má přes 6000 metrů a okolní hory mají něco kolem 3000 m, takže vyčnívá a je vidět zdaleka – my jsme ji fotografovali i z kopce nad Anchorage, to je více než 200 km vzdušnou čarou. Píše se, že je 300 dní v roce zahalená v mlze a lidé, kteří byli třeba i několikrát na Aljašce, ji nikdy nezahlédli. My jsme ji viděli několik dní, zdálky i zblízka za slunečného bezmračného počasí. Zajímavá je i historie a současnost těžby zlata v této oblasti – viděli jsme několik bývalých dolů, rýžovišť i kvůli těžbě zlata několikrát totálně zpřevrácenou krajinu v údolí Klondiku a Bonanzy. Sami jsme i pomocí pánví v potoce rýžovali – a pár zlatinek vyrýžoval každý. Zajímavý je i historický hřbitov v Dawson City, kde je pochován Jan Eskymo Welzl – je to jediný hrob, ke kterému je v trávě vyšlapaná cestička.

Co Vás během vašeho výletu nejvíce zaujalo? Měl jste nějaký jedinečný zážitek?
Zaujala mě jednoznačně harmonie přírody a její barvy v tuto roční dobu. Zajímavé bylo i rodeo v rámci Alaska Fair v Palmeru – což je taková naše Země živitelka. Jedinečný zážitek byl, když jsme při raftování na řece Tatshenshini v peřejích nabourali do skály a vylétl jsem z raftu. Uplatnil jsem jediné poučení, kterého se nám před raftováním dostalo, že máme plavat na zádech nohama dopředu. Náš raft mne po jisté době dohonil a zachránil. Tak ten den jsem byl chvilku za hrdinu dne.

Byl jste na něčím překvapen?
Kvalitou silnic, ať už zpevněných nebo nezpevněných, čistotou záchodů na odpočívadlech a v kempech, velmi dobrou sítí kempů pro obytné automobily a jejich vybavení a také samozřejmostí, s jakou se platí v kempech a parcích pro automobily za pobyt – jednoduše si při příjezdu vezmete ve skříňce u vjezdu obálku, vyplníte SPZ a jméno, napíšete jak dlouho tam budete a při odjezdu vložíte požadovanou sumu 12 – 25 dolarů podle vybavení za noc za celé auto. Za celou dobu nás nikdo nekontroloval, prostě se tam nepředpokládá, že by někdo šidil a neplatil. Dále jsem byl překvapen, jak je cestování s takto velikým autem pohodlné. A nakonec i tím, že jsme při pěších tůrách nenarazili na medvěda.

A jaká zajímavá zvířata jste viděli?
Zvířat jsme viděli velké množství, nejen v Národním parku Denali. Tam se jezdí těmi známými americkými školními autobusy, řidič jede pomalu, a zahlédne-li někdo nějaké zvíře, může zavolat „stop!“, a pak se v tichém autobuse čeká s připravenými teleobjektivy, jak se blíží medvěd, los, sobi karibu, bílé ovce Dalovy, syslové, sovy a tak dále. Jen vlka jsme neviděli. Ale i ve volné krajině jsme viděli soby – i proto jsou podél silnic vykácené pásy lesa až 10 metrů po každé straně, aby řidiči včas zahlédli zvěř, která vychází z lesa a nenarazili do ní. V říčkách plavali červení lososi, v Kenai fjordu při cestě lodí k ledovcům jsme viděli řadu velryb, kosatky, lvouny, tuleně, kormorány, mořské vydry a naše miláčky papuchalky.

A jací jsou na Aljašce lidé?
Lidé jsou příjemní, normální, slušní a někteří znají Jágra.