V bezzásahových plochách NPŠ, které byly zasaženy větrnými a kůrovcovými kalamitami hlavně v polovině devadesátých let a po roce 2007, spontánně roste podle dlouhodobého průzkumu NPŠ v průměru přes 6000 malých stromků na hektaru plochy. V současné době se pracovníci NPŠ soustředí také na podrobné sledování velkých holin, které vznikly po těžbě kůrovcem napadených stojících smrků či polomů.

„Podrobný monitoring odlesněné plochy o rozloze téměř 28 hektarů u jezera Laka na Prášilsku, která vznikla po orkánu Kyrill, ukazuje na zajímavý fenomén. Po necelých deseti letech, i když se tam uměle sázelo, většinu nové generace lesa tvoří přirozená obnova,“ uvedl mluvčí NPŠ Jan Dvořák. „V letech 2009 až 2016 na této ploše správa vysadila 22 tisíc sazenic. Dnes tam roste více než 140 tisíc stromků. I kdyby přežila veškerá umělá výsadba, představovala by dnes na této pasece jen 15,5 % všech mladých stromů,“ uvedla Pavla Čížková, která výzkum holiny u jezera Laka vedla.

Pokud jde o druhovou skladbu, dominuje celé ploše smrk, kterého tam bylo vysazeno 3000 sazenic. „U smrku počet stromků nyní převyšuje 82 tisíc, což je 58 procent veškerého zmlazení. Relativně dobře se vede také jedli, která se navíc zmlazuje přirozeně sama. Vrba a osika jsou třetí a čtvrtou nejpočetnější dřevinou, ale ty se tam přitom vůbec nesázely,“ doplnila Čížková.

Podobný výsledek přineslo podle NPŠ porovnání skutečného množství mladých stromků a evidence výsadeb v oblasti Modravských slatí. „Dlouhodobé monitoringy už nesou své ovoce, a tak v době klimatické změny doprovázené suchými obdobími a gradacemi lýkožrouta smrkového může přispět národní park řadou informací, které zachycují přirozené a člověkem neovlivňované chování lesů. Z dat z evidencí, inventarizací a biomonitoringů vyplývá, že v NPŠ nyní roste zhruba 350 až 500 miliónů mladých stromků. Správa přitom za posledních 22 let vysadila 14 768 300 nových stromků. Za předpokladu, že by všechny přežily, jsme teda budoucímu lesu přispěli pouze přibližně třemi procenty mladých stromků,“ shrnul Dvořák.

Na základě těchto zjištění správa parku postupně snižuje plochu území, ve kterém počítá s umělou výsadbou. „Se zmenšováním plochy, kde je nutná umělá obnova, snižujeme i počty produkovaných sazenic. V současné době pěstujeme sadební materiál ve třech školkách s produkcí cca 60 tisíc mladých stromků za rok. Hlavně jde o buky, javory a jedle. Na základě poznatků o vývoji obnovy lesa na Šumavě nevysazujeme již od roku 2014 žádné smrky. Je to neefektivní, protože jedinců z přirozené obnovy je dostatečné množství a navíc prosperují lépe než ti vysazení,“ uvedl náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.

Školky plánuje správa zachovat pro pěstování potřebných dřevin, zejména buku a jedle, které pak budou vysazovány do zón budoucí soustředěné péče, především v místech po nahodilých těžbách.

„V současné době vidíme zřetelný vývojový trend šumavských lesů. Zatímco staré generace stromů pomalu odcházejí, jako zelená potopa je nahrazují šiky jejich potomků. Nová generace lesa se nijak zásadně neliší od té, která postupně zaniká. Převažují v ní smrky, už dnes jsou věkově a prostorově rozrůzněné. Tam, kde jsou vhodné podmínky, se často samy, jindy s naší pomocí šíří jiné dřeviny, jako buk, jedle, klen nebo jeřáb. A na téměř polovině plochy národního parku už do tohoto procesu Správa NPŠ nijak nezasahuje. Vývoj pouze sledujeme a vyhodnocujeme,“ uzavřel ředitel NPŠ Pavel Hubený.