Pro 38letou ženu to je ten nejcennější vánoční dárek, jaký mohla dostat. Dává jí naději na uzdravení z leukemie.
„S tím, že Vánoce strávím v nemocnici, jsem byla smířená už od začátku. Co to ale jsou jedny Vánoce v životě oproti zdraví?" říká sympatická žena.

Na pacientku, jež po zákroku stráví na hematologicko-onkologickém oddělení ještě několik týdnů, doma čeká manžel a jedenáctiletý syn. „Vánoce jsme si doma udělali s předstihem, tak snad to teď nebude tak hrozné," říká Geltnerová, s níž si Deník povídal dva dny před transplantací.

První příznaky nemoci na sobě žena začala pozorovat koncem července, kdy byla v prvním měsíci těhotenství.

„Cítila jsem se unavená. Vždycky jsem hodně sportovala a najednou jsem nemohla na kole vyšlápnout ani malý kopec, unavovaly mě i běžné domácí práce," popisuje Geltnerová, jež vše nejprve přikládala těhotenství. Protože se ale cítila stále hůř, vydala se k lékaři. V polovině září už žena z Ústí nad Labem ležela v plzeňské nemocnici, která jí byla v tomto oboru doporučena jako nejlepší. Zde lékaři pět dní připravovali její tělo na potrat, po němž ihned následovala chemoterapie.

„Při léčbě probíhají nejdříve dvě chemoterapie. Mně ta první skoro nezabírala, takže lékaři hned museli nasadit druhou. V tu chvíli to se mnou bylo opravdu na štíru," popisuje žena, které se nevyhnuly ani další komplikace. „Všechno si asi musím vybrat hned na začátku, aby pak už bylo vše v pořádku," říká s úsměvem pacientka, která si od začátku řekla, že nechce vědět žádné špatné informace. „Samozřejmě se takové věci mohou stát, ale já je nepotřebuji vědět," říká Geltnerová. Ptát se, proč zrovna ona, ji nikdy nenapadlo „Říkám si, že se vyléčím, a hotovo," dodává žena.

Samotná transplantace probíhá jako běžná transfuze. „Je zvláštní, že vám do žíly jenom vykape pytlíček něčeho a buňky už si samy najdou cestu tam, kam mají," popisuje své pocity před zákrokem žena. Nalezeni pro ni byli hned tři dárci, všichni ze zahraničí.

Celosvětově je v registru dárců zapsáno 20 milionů lidí. „Nalezení vhodného dárce nemá nic společného s krevní skupinou. Rozhodující jsou speciální tkáňové znaky," vysvětluje lékař Tomáš Svoboda s tím, že existuje hned několik miliard možných kombinací. Třicet procent pacientů, kteří by transplantaci potřebovali, proto svého dárce stále nemůže najít.

Nejrizikovější období nastává asi měsíc po transplantaci, kdy se v těle uchytí dárcovské buňky. Nikdo totiž nedokáže předem říci, jak se nové krvinky v těle pacienta zachovají. „Ačkoliv byl dárce dobře vybraný, tak krvinky v novém těle poznají, že jsou někde jinde a někdy se začnou chovat trochu divoce," vysvětluje Svoboda. Čím je pacient mladší, tím lépe těmto nesnázím čelí. Konkrétně v případě Geltnerové je naděje na přijetí buněk vysoká.

Podporu ženě dodává rodina, která se u ní na pokoji postupně střídá, slon pro štěstí od sestry a kamarádek i přístup sester a lékařů. „Všichni jsou úžasní. Nikdo se kvůli ničemu nečertí, všichni jsou dobře informovaní," uzavírá žena, která se těší, až se bude moci zase vydat ven na procházku.