Díky vynalézavosti místních lékařů navíc mohou i pacienti ve Fakultní nemocnici Plzeň během tohoto typu zákroku podstoupit kontrolní magnetickou rezonanci, a to i přesto, že se nenachází přímo na operačním sále.

I nádor menší než jeden centimetr může člověka nenápadně ničit. O to záludněji, pokud je na mozku. „Začalo to asi v říjnu, kdy jsem strašně začala přibírat na váze, aniž bych nějak měnila svůj životní styl. Začaly mi padat vlasy, cítila jsem se trochu unavená, nervóznější, otékala jsem v obličeji, měla jsem bolesti v kříži," popisuje příznaky onemocnění Fajčíková. Úplně nejhorší ale bylo náhlé přibírání na váze. „Večer jsem měla břicho jako v devátém měsíci před porodem," popisuje žena, která za tři měsíce přibrala osm kilo. V lednu se proto vydala ke své praktické lékařce. Ta ji ale odbyla s tím, že už jí bude čtyřicet, a tak se zřejmě jedná o blížící se přechod. Bolesti ale byly tak nesnesitelné, že si matka tří dětí nejrůznější lékaře oběhala sama. Ti nakonec u Fajčíkové odhalili Cushingův syndrom, nádor na hypofýze, který způsobuje nadměrnou produkci hormonu kortizol.

„Toto onemocnění, které má celou řadu příznaků, může být časem i smrtelné," říká operující lékař, neurochirurg Petr Vacek z plzeňské fakultní nemocnice. Ta je jednou ze čtyř v Česku, kde lékaři některé nádory na mozku dnes běžně endoskopicky přes nos operují. Celý zákrok trvající dvě až šest hodin lékaři provádějí přístupem přes nosní dírky. V Česku se s touto metodou začalo kolem roku 2007. Od té doby v Plzni zákrok podstoupilo na 130 pacientů.

„Operuje se nosem, k nádoru přistupujeme přes obě nosní dírky. V jedné je umístěn endoskop, druhou se operuje," popisuje Vacek. Práci operatérům usnadňuje také takzvaná neuronavigace, jejíž součástí je obrazovka, na které lékaři vidí předem nahrané snímky nádoru a také pohyby, jež nástroji v reálném čase provádějí.

V případě snímků se však jedná o záznamy před operací. To, jak nádor během zákroku mizí a mění se tak anatomická situace v operačním poli, už lékaři nevidí. „Ve světě se proto zavádí technika magnetické rezonance prováděné přímo na sále," vysvětluje Vacek s tím, že se však jedná o finančně velmi nákladnou záležitost, kterou si plzeňská nemocnice zatím nemůže dovolit. A tak místní lékaři přišli s inovativním řešením.

Cesta ze sálu a zpět

Zhruba na tři čtvrtě hodiny přeruší operaci, s pacientem vyjedou ze sálu a jedou na 200 metrů vzdálenou klasickou magnetickou rezonanci. „Pacient nemá otevřenou hlavu, přístup je jen nosem, který se dá zatamponovat. Během cesty tak nehrozí porušení sterility," vysvětluje lékař. Inovátorskou myšlenku by ale plzeňští neurochirurgové nebyli schopni realizovat bez kolegů z radiologie a anestesie, kteří jsou schopni provést magnetickou rezonanci v narkóze. Ta je třeba u dětských pacientů standardní záležitostí. „Takto děláme magnetickou rezonanci při operaci jako jediní v republice, přímo na sále ji mají v Česku k dispozici pouze dvě pražská pracoviště," říká Vacek. Zákrok v tomto režimu od roku 2009 podstoupilo už 50 pacientů.

Díky tomuto postupu se tak vyhnuli případné druhé operaci. „Mezi nesterilním nosem a sterilním prostorem uvnitř hlavy se po zákroku musí udělat plastika, která uzavře operační přístup. Když pak druhý den uděláte kontrolní rezonanci, kvůli plastice jsou eventuální zbytky nádoru špatně vidět. Proto se kontrolní vyšetření dělá až po čtyřech měsících. Kvůli zbytkům nádoru pak občas bylo nutné provést druhou operaci. Po zavedení tzv. intraoperační magnetické rezonance je už ale téměř neoperujeme, vše odstraníme při jedné narkóze," pochvaluje si Vacek. U jiných neurochirurgických operací, kde se k nádoru přistupuje přes hlavu, však „zlepšovák" kvůli porušení sterility použít nejde.

Spolupráce oborů

Cesty na rezonanci byla ušetřena i Fajčíková. Její v průměru 7milimetrový nádor byl totiž tak malý, že by lékařům nové nasnímání aktuálního stavu nijak nepomohlo. „Osmdesát procent operací hypofýz však děláme s rezonancí," říká Vacek.

Nejen operace, ale i diagnostika onemocnění je multidisciplinární záležitostí. „Nikdy neoperujeme nikoho, koho nevyšetřil endokrinolog a oční lékař, " říká Vacek. Při samotném zákroku pak neurochirurgové spolupracují s ORL specialisty, kteří vedou první část operace zahrnující přístup do hlavy přes nos. Po samotné operaci pak pacient zůstává především v péči endokrinologů. Ti nyní v případě Fajčíkové sledují, zda klesá nadměrné množství hormonu, které způsobovalo její zdravotní obtíže.

„Definitivně se dá úspěch téhle operace říci až zhruba za rok, až hladina hormonu definitivně klesne," říká lékař s tím, že změny nálady zmizí poměrně rychle. „Ne nadarmo se říká, že ženy po této operaci rozkvetou," doplňuje Vacek.

Konkrétně v případě Fajčíkové, u níž byl nádor odhalen brzy, by jen dva dny po zákroku málokdo hádal, čím nyní usměvavá žena prošla. „Po psychické stránce se cítím o hodně lépe. Jsem ráda, že se začalo něco dít. Nejhorší byla ta muka, kdy jsem nevěděla, co se děje. Nebyla jsem to já. Teď už cítím, že se vracím zpátky do podoby, jak by měla vypadat ta paní Fajčíková, jaká byla dřív," říká žena, která přiznává, že před operací „projela" internet, aby zjistila, co ji vlastně čeká. „Měla jsem strach, ale zároveň jsem se těšila, že mi to pomůže. Teď jsem strašně šťastná, že jsem operaci podstoupila," říká žena.

Kromě toho, že tým plzeňských neurochirurgů ročně provede na třicet takovýchto operací, dělí se o své zkušenosti s endoskopickou operací nádoru hypofýzy i s ostatními lékaři nejen z Čech, ale i dalších zemí střední a východní Evropy. „Ať jdeme v hlavě kamkoliv, můžeme ublížit. Proto jsme při operaci obklopeni tolika přístroji, abychom rizika snížili na minimum," vysvětluje Vacek, který se na sále pohybuje minimálně se šesti dalšími lidmi.