Satelit ve tvaru krychle má rozměry stran 10 centimetrů. O jeho sestrojení se postarali vědci z Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni. Ke spolupráci přizvali středoškoláky, aby družici vylepšili svými nápady. Porota z desítek experimentů nakonec vybrala nejlepších pět. Pokusy budou například dálkově snímat teplotu nebo zjistí rotaci a orientaci satelitu a zobrazí jeho 3D model. Družice ponese také miniaturní kameru, jež pořídí snímky Země z oběžné dráhy.

Tým teď musí vyřešit, jak všechny vybrané experimenty dostat do palubních systémů. Pak přijde na řadu úprava softwarů a nutné testování. „Satelit do vesmíru vynese nosič, který mu udělí odpovídající kosmickou rychlost. Poputuje do výšky 400 až 600 kilometrů. Po celou dobu letu bude družice vypnutá. Zapne se až mimo prostor vypouštěcího kontejneru,“ popsal proces vedoucí projektu ze Západočeské univerzity v Plzni Jiří Masopust. Doplnil, že právě tato fáze je nejkritičtější.

Družice bude kompletně připravena na start koncem letošního roku. Termín, kdy se dostane na oběžnou dráhu, záleží na možnostech kosmických agentur. Životnost plzeňského satelitu je přibližně rok. Projekt Pilsen Cube II je součástí konceptu Smart City Plzeň. Město do něj investovalo zhruba 1,5 milionu korun. Cílem je mimo jiné podpořit technické vzdělávání. 

Až se objeví plzeňský satelit ve vesmíru, můžete jeho pohyb sledovat díky 3D modelu, jejž vytvoří studenti domažlického gymnázia. Z tamější školy se na projektu Pilsen Cube II podílí sedm nadšenců. Krychle podobná skutečné družici zůstane na Zemi a pojme gyroskop i senzor důležitý pro orientaci ve třech osách. Software uvnitř 3D modelu zpracuje data odeslaná z oběžné dráhy a vyhodnotí je. „Na webových stránkách zájemci uvidí, jak reálný satelit rotuje. Z přijatých informací třeba zjistíme, jestli družici nezasáhl nějaký mikrometeorit,“ popsal člen týmu Petr Hrebenár. I kdyby se spuštění plzeňského satelitu nepodařilo, bude rád, že projektu se on a jeho spolužáci vůbec mohli zúčastnit. „Prozkoumáváme úplně novou oblast, což nás určitě posune,“ ocenil.

Podobně k aktivitě přistupuje kolega Miroslav Lžičař, jenž studuje pražské Gymnázium Jana Keplera. K vědecké práci podle jeho názoru patří rovněž neúspěchy. „I výsledek, který ukazuje, že věc nefunguje, je poznatek. Jsou to zkušenosti, které se mohou dále ve výzkumu využít,“ sdělil. Jeho tříčlenná skupina teď ladí speciální detektor, jehož úlohou je zachytit velmi rychle se pohybující částice. „Práce na tomto projektu je jedinečná příležitost. Vždyť jde o reálnou věc, která se dostane do vesmíru,“ sdělil osmnáctiletý středoškolák. Největší úkol mají teprve před sebou vyvinout software pro zpracování dat, která obdrží detektor.