Měl smůlu, o politiku desítkám lidí, kráčejících za patnáctiletým Lukášem Bělohlavým na vozíku, vůbec nešlo. Přišli ho podpořit před jeho svatojakubskou cestou do Santiaga de Compostela.

„Držíme mu palce,“ poznamenala Plzeňanka Miluše Koutecká, která se do průvodu vydala se svými syny. Přišli ale také další lidé s hendikepem, protože se s ním chtěli  podělit o různé nástrahy, které  mohou mladíka  na cestě potkat.

Lukáš si vysnil, že s tátou absolvuje v červnu 210 kilometrů dlouhou nejvýznamnější poutní cestu. Tím, že se pohybuje s pomocí vozíku, pro něj bude trasa mnohem obtížnější než pro ostatní poutníky.  „Ale zvládnu to, nebojím se. Spíš se moc těším,“ tvrdí mladík přesvědčivě.

Život na vozíku pro něj není jednoduchý, přesto má chuť podniknout naplánované dobrodružství. Od malička má specifické zdravotní potíže, letos končí devátou třídu na základní škole. „Jeho vyhlídky na další studium ale nejsou růžové. Skoro žádná střední škola nenabízí podmínky, které by Lukáš potřeboval,“ vysvětluje jeho otec Pavel Bělohlavý.

Svého syna rozhodně nechce nechat sedět doma a jeho chuť vypravit se do světa a rozšířit si obzory, chválí. „Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít za tebe. Musíš  sám,“ opakují si oba motto, které je žene dopředu.

Sami by náročnou trasu s těžkým vozíkem nezvládli, berou s sebou ještě asistenta. Protože Lukáš nesnáší cestování letadlem, hodlají vyrazit autobusem do Barcelony, poté se vydají vlakem do Ponferrady a odtud už vyrazí na více než 200kilometrovou pěší pouť do Santiaga de Compostela. Chtějí ji absolvovat za 12 dní.

„Počítáme s nepohodlím. Ale  na cestě potkáme spoustu lidí s jejich životními příběhy, poznáme sebe, budeme meditovat a povídat si,“ vysvětluje Lukáš.  Cestovatele podporují hlavně kolegové z občanského sdružení  Sport relax handicap Plzeň, které Pavel Bělohlavý před lety zakládal. Až se synem pozná, o čem pouť je, mohli by na ni  vyrazit další lidé. V sobotu si s Lukášem vyzkoušeli alespoň  kousek cesty po plzeňských Slovanech.