Napsala například román v rámci programu Mezinárodní Cena Vévody z Edinburghu. O tom, co tuhle slečnu přivedlo k dobrovolnictví i psaní a co pro ni nominace do ankety Dítě Česka znamenala, jsme si s ní povídali během rozhovoru.

Jak byste se představila našim čtenářům?
Když Ladislav Dostál sepisoval mou nominaci na anketu Dítě Česka pořádanou organizací UNICEF, rozděloval mé aktivity na dva hlavní proudy - literární činnost a občanský aktivismus. Už od raného věku jsem se ráda projevovala slovy, ať už šlo o slohy na hodinách českého jazyka, mluvní cvičení či referáty. Také jsem si už od prvního stupně ke každým narozeninám přála nekonečný seznam knih a trávila dlouhé hodiny v městské knihovně. Na víceletém gymnáziu jsem pak zájem prohloubila, když jsem psala literárně-historické eseje, které byly několikrát oceněny. Mimo psaní esejí jsem se začala věnovat vlastní prozaické tvorbě a už šestým rokem jsem aktivním autorem. Minulý rok jsem v rámci programu Mezinárodní Cena Vévody z Edinburghu napsala román o délce 110 000 slov a více než 400 normostran. Také působím ve školním časopise Psanec jako redaktorka a od ledna příštího roku časopis povedu. Od letošního ledna docházím na Ústav pro českou literaturu AV ČR jako stážistka v programu Otevřená věda, kde jsem se účastnila komplexního průzkumu autorů a autorek z přelomu 19. a 20. století. Za své studium jsem též napsala jednu Středoškolskou odbornou činnost na téma Bezprostřední přijímání informací od autorit. Druhou práci jsem začala v septimě připravovat a jde o navazující práci na excerpci, kterou jsem prováděla během roku 2021 v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Co vás jako mladou studentku přivedlo k dobrovolnictví? Kde všude jste již pomáhala či pomáháte?
Z veliké části to byl program Mezinárodní Ceny Vévody z Edinburghu, který jsem začala plnit dva roky zpátky. Tento program se zabývá všeobecným rozšířením schopností mladých jedinců v oblasti sportu, dovedností a právě i dobrovolnictví. Já si tehdy zvolila doučování a trávení času s dětmi v Domově sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni, která mi dala mnoho zkušeností. Uvědomila jsem si, jak moc člověk může ovlivnit vlídností a pozitivním přístupem k dětem. Pochopila jsem, že chci, aby se moje budoucí práce dotýkala školství. Na srdci mi leží i témata jako klimatická změna, takže se účastním ekologických úklidů města nebo přednášek na toto téma, které byly pořádané studentským parlamentem při gymnáziu. Studentský parlament je další z aktivit, které se na střední škole věnuji, protože se snažím zlepšovat kvalitu studia a propojovat svět pedagogů a studentů. Také jsem si v první vlně koronaviru vyzkoušela práci v organizaci ADRA, kde jsem pomáhala zajišťovat roušky, obědy a nákupu ohrožených skupinám.

Advent v Janovicích nad Úhlavou.
Anketa: Hlasujte pro nejkrásnější vánoční strom Klatovska

Byla jste nominována do ankety Dítě Česka, co to pro vás znamenalo?Překvapení, zodpovědnost a nevíra. Dítě Česka zní jako veliký titul a já si najednou nebyla jistá, zda si vůbec takové oslovení zasloužím. Zvláště, když jsem četla i další nominace a zjistila jsem, kolik talentovaných a cílevědomých dětí je také nominováno. Ale byla jsem velmi potěšena už samotnou nominací, kterou pro mě jako překvapení sepsal Ladislav Dostál s mými přáteli. V nominaci totiž nepsal jenom o mých aktivitách, ale také velmi pozitivně vyzdvihoval mé vlastnosti a pro mě bylo už samotným vítězstvím, že o mně má nejbližší okruh tak vysoké mínění.

Jaký jste z toho měla pocit?
Skutečnost, že ze mě UNICEF učinil finalistu ankety Dítě Česka, pro mě znamená opravdu mnoho. Ráda jsem šířila své postoje i aktivity, které jsou pro mě důležité. Velmi mě hřálo u srdce zjištění, že si to myslí i porotci ankety jako rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, školský ombudsman Ladislav Hrzal nebo ředitelka UNICEF Pavla Gomba.

Je něco, co byste chtěla v rámci svých činností dokázat?
Ráda bych se stala někým, kdo bude pozitivně ovlivňovat své okolí. Ať už přispěji ke zlepšení tisíce životů nebo jen jednoho nejbližšího přítele v nouzi. Chci se věnovat literární činnosti i ve svém profesním životě. Chci motivovat a inspirovat mladší generaci k tomu, aby objevovala své silné stránky a následně je rozvíjela ve své škole i mimo ni. Chci se i nadále věnovat občanskému aktivismu, abych já i moje děti mohly žít ve vyspělé, vzdělané a otevřenomyslné společnosti. Chci v důchodu usednout do houpacího křesla s myšlenkou, že jsem alespoň trochu zlepšila svět. Protože si uvědomuji, jak záleží na každém rozhodnutí, kroku či úsměvu. Každá sekunda života každého z nás může někomu pomoci a přispět k jeho štěstí.

Pohádka O kouzelném jablku.
Pohádkou vyprodali mnohokrát kino, chystají další filmový projekt