Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z Kralovic za osudem do Severního ledového oceánu

Kralovice – V sobotu 13. prosince uplynulo sto let od narození válečného pilota rtm. Bohuslava Zikmunda.

18.12.2014
SDÍLEJ:

Britský křižník Trinidad, na němž letec Bohuslav Zikmund zahynul spolu s dalšími československými pilotyFoto: Wikipedia.org

Rodák z Kralovic zasáhl do bojů druhé světové války, jenže stejně jako řada jeho spolubojovníků se jejího konce nedočkal.

Ohlédnutí za Zikmundovým osudem u příležitosti výročí sepsal Jaroslav Lehečka z Mrtníku.

Motto: "…Životní cesta každého člověka se sestává ze šťastných a nešťastných náhod…"

Z Kralovic za svým osudem do Severního ledového oceánu

S blížícím se koncem letošního roku 2014 uplyne jedno kulaté výročí spojené s městem Kralovice a 2. světovou válkou. 13. prosince 1914 tedy právě před 100 lety se tu totiž narodil ve zdejší obchodnické rodině Zikmundových syn Bohuslav, který jako československý letec zasáhl do bojů ve 2. světové válce - přičemž jeho cesta válkou byla velmi dramatická a bohužel na ní tak jako i cca 500 jeho spolubojovníků za pohnutých okolností nakonec i zahynul.

Od té doby uplynula již hodně dlouhá doba a budiž připomenuto, že tehdejší vlast odcházejících vojáků Československo dnes už jako státní útvar neexistuje. Ale zpravidla pokud se ponoříme do vzpomínek na pohnutou válečnou dobu tak je možno konstatovat, že alespoň duchovně něco z něho stále žije. Po listopadu 1989 zde ožila naděje na návrat demokracie velmi blízké té prvorepublikové, či alespoň přinejmenším na ni a její ideály navazující. Za vzpomínek těch, kdo tuto dobu zažili, často na nás probleskuje skutečnost, jakou úctu v té době republika i její představitelé (Masaryk, Beneš) mezi společenskými elitami i mezi prostými lidmi požívali. A znovu pak toto doufání mezi našimi spoluobčany ožilo i v krátkém ale přelomového období v šedesátých létech – zejména v období r. 1968 – 69 a po listopadovém přelomu v roce 1989.

Bohuslav Zikmund se narodil 13.12.1914 v Kralovicích v rodině obchodníka Františka Zikmunda a zde také vychodil školu a vyučil se tu rovněž strojním zámečníkem. Od mládí pěstoval dobrou fyzickou kondici a to jak jako cvičenec, tak později i jako cvičitel Dělnické tělovýchovné jednoty.

V roce 1936 nastoupil ZVS u 1. Leteckého pluku v Praze. Po základním vojenském výcviku se přihlásil do vojenské pilotní školy v Nitře. Po jejím skončení následovalo jeho vojenské zařazení k bombardovací letce u 5. Leteckého pluku v Brně. Když mu skončila vojenská služba tak následně zůstal u armády jako voják v poddůstojnické hodnosti.

Nyní zde na tomto místě je nutné se šířeji zmínit, že i přes některé jeho nedokonalosti bylo prvorepublikové Československo státem nejen demokratickým, nýbrž i státem významně humanitním (vzpomenuto přitom budiž i na ty, kdo u nás tehdy v meziválečném období našli azyl a druhý domov, a nebylo jich málo!), ale v rámci tehdejších možností i státem sociálně citlivým, tedy se sociálně pokrokovým, s neustále zdokonalovaným sociálním zákonodárstvím.

Není proto divu, když krátce po březnové okupaci vlasti v roce 1939 začali odcházet někteří vlastenci za hranice tehdejšího Protektorátu. Vojáci byli většinou demobilizováni a začali pracovat ve válečném hospodářství.

Přesto se mezi nimi našlo mnoho - a z nich to byli na předním místě čeští letci, kteří začali pracovat na tom, aby mohli začít bojovat proti uchvatiteli. Většina vojáků považovala za svou morální povinnost bojovat se zbraní v ruce proti nepříteli, po vzoru československých legií z dob první světové války, za obnovu svobodného Českoslovenka. Dlužno dodat, že začal vznikat protiválečný odboj a také mezi vojáky - piloty se brzy začala organizovat cesta pro odchod do zahraničí.

Bohuslav Zikmund se stal po okupaci nejprve zalétávacím pilotem v pobočce Letu Kunovice a zde zkoušel letadlo B 534. V dubnu 1939 byl určen jako pilot pro přemisťování bývalých čs. letadel jako zabaveného válečného materiálu do Německa. On však v té době již byl rozhodnut, že společně se svým kamarádem také vojákem Josefem Návesníkem opustí zemi a bude pokračovat v zahraničí v ozbrojeném boji.

Větší část z těch, kdo odešli v první fázi po 15. březnu 1939 do vypuknutí 2. světové války směřovalo přes polské hranice přes tábor v Malých Bronowicích do Krakowa kde se začala tvořit naše vojenská jednotka. Situace zde byla velmi složitá a to jak co do materiálního vybavení přicházejících vojáků tak i co do organizace jejich dalšího zapojení do vojenského odporu. Prakticky nejvíce využívanou možností pro zde shromážděné piloty do vypuknutí 2. světové války pak bylo podepsat závazek do Cizinecké legie a odjet přes Francii k této jednotce. Ihned po vypuknutí války v Polsku zasahují někteří piloti do bojů v rámci polské armády a posléze se při ústupu dostávají do tehdejšího Sovětského svazu. Čeká je zde ale zklamání, neboť místo boje proti nepříteli jsou tu internováni a až po velkých vyjednáváních se postupně zapojují do bojů a to na různých válečných bojištích jak na Východní frontě, tak i na Africkém bojišti či dále na Západě.

Místo do Německa na východ

Bohuslav Zikmund společně s Josefem Návesníkem uskutečnili 26. dubna svůj úmysl, když použili čsl. bombardovacích letounů s poměrně dlouhým doletem a místo do Německa odletěli na východ. Dva letouny B-72 – pilotované oběma piloty zamířily do Sovětského svazu. Tento útěk byl tehdy hrdinským činem s velmi významnými důsledky pro odboj čsl. pilotů, na druhé straně pak pro Němce těžkým zločinem. Maršál německého letectva Herman Goring chtěl přijmout 1500 českých pilotů a specialistů do Lufthansy a Luftwafe. Když se podařilo Bohuslavu Zikmundovi odletět s leteckým bombardérem do Sovětského svazu Němci myšlenku, že mezi československými letci najdou spolupracovníky zcela opustili!

Uprchlíci po několikahodinovém letu přistáli na letišti v Žitomíru. Stroj B. Zikmunda se při přistání lehce poškodil, ale jemu samotnému se prakticky nic nestalo. Oba dva letce čekala po jejich příletu devítiměsíční internace coby piloti letounů s německými výsostnými znaky. Jejich představa, že se stanou piloty v Sovětském svazu zde narazila na podezření z toho, že jsou špiony. Nakonec tedy naši letci skončili spolu i s dalšími uprchlíky ve vězení. Za nějaký čas jim byl poskytnut azyl v SSSR a byli odesláni do Kujbyševa na břehu řeky Volhy a zde pak pracovali jako řemeslníci. Zikmund pracoval jako opravář aut a Návesník jako krejčí. Na dobu strávenou v internaci oba dva později velmi neradi vzpomínali. Když se posléze dozvěděli, že se organizuje na území SSSR československá vojenská jednotka, vyvinuli velké úsilí k tomu, aby se do ní oba dva dostali. Toto se jim po velkém úsilí podařilo a oba dva se stali jedněmi z jejích prvních členů a tedy se oba opět vojensky zapojili do odboje. V roce 1941 byli oba letci odveleni do Moskvy. Zde absolvoval B. Zikmund od 15. srpna do 14. října speciální kombinovaný výcvik na zdejším letišti a stal se poté příslušníkem zvláštní jednotky NKVD , která byla určená pro výsadky v týlu nepřítele. Letci zde shromáždění měli tvořit jádro pozdější čs. jednotky na území SSSR. Rovněž měli být využíváni i pro spolupráci a spojení s okupovanou vlastí. Od 15. října byl B. Zikmund přidělen k čs. Vojenské misi v SSSR. Protože však v té době letecká jednotka v tamnějších bojích neměla nijakou perspektivu, bylo rozhodnuto o odsunu skupiny našich pilotů do Velké Británie. Ministerstvo NO v Londýně vyslalo do SSSR důstojníka letectva plk. Berounského a jeho úkolem bylo soustředit všechny vojenské letce v SSSR a dopravit je do Británie. Tam byly totiž ze strany Luftwafe opakovaně podnikány letecké útoky a pomoci našich pilotů na ochranu této ostrovní země kde rovněž sídlila čs. exilová vláda včetně prezidenta bylo významně potřeba.

Odjezd umožnila dohoda čsl. Vojenské mise a sovětských orgánů a následně se tedy okolo plk. Berounského soustředila skupiny 9 letců kteří se předtím dostali do SSSR různými cestami. Následoval přesun celé této skupiny do Murmanska, kam všichni dorazili koncem března 1942.

Křižník Edinburgh

Se skupinou dalších čsl. letců odjel z Moskvy do dalšího svého válečného zastavení tedy i B. Zikmund vlakem do cílové stanice. Tam se všichni naloďují na těžký křižník Edinburgh směřující do Anglie, který s osmi torpédoborci tvořil ochranný doprovod konvoje. Dne 27. dubna 1942, pět minut po půlnoci, konvoj osmnácti dopravních lodí vyrazil na cestu. Na lodi bylo několik set vracejících se námořníků (Patří se dodat, že konvoje měly velké ztráty a zde byla zpět přepravovaná jedna jejich velká vracející se skupina) a mezi nimi se nacházela i zmíněná skupinka čechoslováků, kterou vedl plukovník Berounský. Většinou šlo o vojenské letce s různými válečnými osudy – např. pilot Laštovička zanechal v SSSR ženu a děti. Další z pilotů – jmenovitě Návesník a Hlaďo stejně jako Zikmund do SSSR přiletěli. Dále byl ve skupině účasten pilot Šťastný, další zajímavou osobou byl Jiří Mikulecký – kdysi učitel a též zkušený voják Ferák – bývalý španělský interbrigadista.

Ze vzpomínek účastníků tohoto konvoje ze nám dodnes zachovaly některé zajímavé momenty. Např. jeden ze vzpomínaných našich krajanů – pozdější vynikající pilot v Anglii a zároveň také jeden z našich nejúspěšnějších stíhacích pilotů ve 2. světové válce - nositel vysokých britských vyznamenání DFC, DSO, OBE genmjr. Hlaďo měl z této plavby následující zážitky a vzpomínky o kterých později vyprávěl a jsou zaznamenány ve vícero memoárech.

Křižník Edinburgh byla mohutná loď. Skupince našich letců se na palubě líbilo a přivítali, že pancíř má tovární značku plzeňské škodovky. Dá se konstatovat, že tento křižník – to byla vyloženě ocelová pevnost na vlnách. Pro skupinu letců zde bylo všechno zcela nové – nýtované ocelové pláty pod nohama, střelecké věže s 203 mm děly i neustálá příchuť ledové tříště na rtech. Křižník byl mj. i naložen množstvím zlata, kt. jak možno s předstihem dalšího děje konstatovat bylo v 80. letech minulého století nakonec vyzvednuto zpod mořského hrobu. Třetího dne plavby přišly obrovské vlny a ochladilo se. Ještě později se najednou nečekaně loď otřásla a zepodu se ozvaly dvě tlumené rány kdy se stalo, že byla loď zasažena nepřátelskými torpédy. Všichni spěchali na palubu a zde zjistili, že je loď značně poškozena a část jí chybí. Byla to ta část lodi kam předtím odešel odpočívat jejich velitel plukovník Berounský … Šlo o první ztrátu z jejich skupiny. Loď se začala potápět i se svým drahocenným nákladem a bohužel i s částí mužstva, která chystala obranu lodi před německými útočníky.

Ledová voda a Trinidad

Zbývající část mužstva musí poté pro zachránění holých životů posléze skočit do studené vody a pokusit se přeplavat k blízkému torpédoborci. Po skončení záchranných prací se vrátili na křižníku Gossamer zpět do Murmanska. Svého cíle se však nevzdali a zde se nalodili 4. května zpět na jiný britský křižník – tentokrát je to loď Trinidad. Jejich další cesta pak začala opět po půlnoci s tentokrát o něco menším konvojem lodí. Cesta osazenstvu dobře ubíhala, až je dne 14. května severně od Medvědího ostrova okolo 18. hodiny napadla skupina nepřátelských letadel. Jejich útok trval celých 6 hodin a přilétala stále nová a nová nepřátelská letadla.

Pilot Hlaďo vzpomínal, že rtm. Zikmund navrhl spolu s dalším pilotem Ferákem aby odešli do podpalubí pod kapitánský můstek kde je několik stropů nad sebou. Čtyři piloti včetně Zikmunda odešli, Hlaďo ještě s ostatními zůstali na palubě. Útok pokračoval a potom otřásla lodí prudká rána. Šok! Průbojná puma zasáhla kapitánský můstek a hned nato zasáhlo loď ještě torpédo. Opět došlo k tomu, že se loď naklonila na bok a začala nanovo evakuace na torpédoborce – následoval skok do ledové vody, přichycení k síti jež byla záchranným plavidlem shozena do vody . Nalodění na torpédoborec – evakuace končí a loď se vzdaluje od potápějícího se křižníku. 15. května byl křižník zničen. Zbylí piloti se pokoušejí pomalu osušit, když od řídícího velitele přichází smutná zpráva: „Nejvyššímu důstojníkovi československé skupiny: Mám smutnou povinnost Vám oznámit, že se pohřešují 4 osoby z Vaší skupiny. Byli ztraceni, pravděpodobně zabiti v moři." Tolik bylo služební řečí vyjádřeno vše. Zahynul nejen Bohumil Zikmund, ale i jeho kolega Josef Návesník se kterým odešel přes SSSR do protifašistického odboje…

Pro zajímavost je možné uvést, že to nebyla jediná historicky osudová nehoda poblíž Medvědího ostrova. 7. dubna 1989 se 180 km jihozápadně od tohoto ostrova potopila sovětská jaderná ponorka K-278 Komsomolec. Vrak leží na souřadnicích 73° 46,3' severní šířky a 13° 15,9' východní délky a do jejího okolí stále uniká radioaktivita.

Z původní skupiny transportovaných pilotů zůstali pouze Hlaďo, Mikulecký a Šťastný, který se však za několik měsíců potřetí rovněž osudově setkal s mořem - ale tentokrát v něm nalezl svou smrt. Stalo se tak dne 25.10. 1943 při operačním bombardovacím letu naší československé 311 bombardovací peruti nad ostře hlídaným přístavem Brestem v Němci okupované Francii … Do osvobozené vlasti se pak nakonec dostali jen dva letci z této skupiny – Jaroslav Hlaďo a Jiří Mikulecký.

Po skončení 2. Světové války byli všichni českoslovenští letci, kteří zahynuli na křižníku Trinidad vyznamenání in memoriam čsl. Válečným křížem a dále byli povýšeni na poručíky čsl. letectva. Na slavnostním zasedání MěNV v Kralovicích pak byl jmenován 6. května 1965 B. Zikmund in memoriam čestným občanem Kralovic.

Uvedená historická událost byla zachycena i v některých memoárových vzpomínkách účastníků zahraničního odboje a stala se rovněž inspirací i hudební. Autoři M. Krištof, Z. Barták a J. Čvančara složili v roce 2004 skladbu „Konvoj z Murmanska", která skrývá vzpomínku i na kralovického rodáka.

Epilog

Budiž ještě závěrem poznamenáno, že když dnes vzpomínáme na hrdinné Československé zahraniční vojáky, je dobré mít na paměti, že nebránili a nebojovali jen za svoji zemi, její obyvatele, jejich životy a majetek, ale také za Ideál, kterému upřímně věřili (ostatně pro našeho prvního prezidenta T.G.M. voják nebyl jen tupým vykonavatelem rozkazů, nýbrž občanem ve zbrani), a který se v této zemi ku prospěchu všech jejích obyvatel postupně realizoval. Ideál, který nezastaral , který stále žije a který stojí za to dále udržovat a případně pokud je to potřeba tak i za něj bojovat. V tomto smyslu není připomenutí životní anabáze rtm. Bohuslava Zikmunda jen pouhou vzpomínkou, nýbrž také aktivním přihlášením se k těm ideálům, za které tu naši předkové po roce 1938 bojovali, k ideálům v nichž Masarykovo Československo vzniklo a úspěšně se dále rozvíjelo, v čemž je nám inspirací až do našich dnešních dnů.

Na úplný závěr je možné zároveň využít v tomto článku vzpomínané historické události k připomenutí skutečnosti, že toto nebyla ojedinělá odbojová aktivita vlastenců z plzeňska a je tady tedy případné a vhodné na tomto místě dále zmínit ne obecně známou skutečnost, že i zde v oblasti plzeňska existoval v průběhu války organizovaný významný protifašistický odboj. Tento byl završen povstáním plzeňských občanů v květnu 1945. Dění na konci války v metropoli západních Čech a jejího okolí ukončilo šílené plány nacistů o jejich „tisícileté říši" a odválo jejich plány na zničení Slovanů. Přineslo za ně oběť nejenom oněch 32 plzeňanů, kteří v ulicích města zahynuli na samém prahu svobody, ale i mnoho dalších statečných lidí organizovaných např. ve významném odbojovém hnutí plzeňských pošťáků či v průběhu války vzniknuvší Druhé lehké tajné divizi. Mezi významné tehdejší odbojové aktivity lze rovněž zařadit i organizované komunistické Bojové skupiny. Je příznačné, že několik desítek Plzeňáků si v květnu 1945 našlo svoji cestu aktivního odporu a vydalo se vstříc Květnovému povstání českého lidu a to na pomoc bojující Praze. Byla tím završena nelehká cesta a je potřeba si ji dále připomínat, tak aby byla uchována v paměti i pro další generace našich občanů.

Autor: Pavel Korelus

18.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jakub Kindl

Plzeň nezvládla prodloužení, v Třinci bere bod

V pátém volebním obvodě v Tachově mělo odvoleno za prvních 90 minut sto voličů.

Zájem je vyšší, na venkově nápor teprve čekají

Motokrosové finále se vydařilo

Stříbro – Motokrosový seriál MOTUL Cup, sdružený přebor Čech západních a středních, také v letošní sezóně poslal svůj finálový závod na nejstarší tuzemskou trať – Terén sv. Petra ve Stříbře.

Při nehodě v Plané se zranili tři mladí lidé

Planá - Nehoda kamionu a osobního auta zkomplikovala v pátek odpoledne dopravu na průtahu Planou. 

FOTOGALERIE: Hasiči se museli potýkat se stísněným prostorem, ale i únikem plynu

Stříbro – O dnešním ránu v blízkosti Hornického skanzenu ve Stříbře se rozhodně nedá mluvit jako o klidném. Během ranních hodin se sem sjely hned tři jednotky hasičů, a to jak ze Stříbra, tak z Tachova. Jejich úkol byl jasný. Dostat tři zraněné osoby z Důlní štoly Prokop, která se v areálu skanzenu nachází.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení