Máte doma násilníka? Česko po vzoru Norska rozšíří bezplatné terapie

Několik měsíců už tento Nor dochází na speciální terapie. Stejně jako jeho partnerka Ingrid, která ale mluví i o sexuálním násilí. „Říká, že má mnohdy se Sebastianem sex proto, aby uchránila děti, které by jinak byly svědky násilné epizody,“ přiblížila Deníku psycholožka z norské neziskové organizace Alternativa násilí Barbora Jakobsen.

K její kolegyni chodí dcery zmíněného páru, kterým je osm a šest let. „Mluví s nimi o tom, jak násilí zažívají. A ubezpečuje je, že to není jejich zodpovědnost ani vina. Zatímco Sebastian říká, že v noci spí a o ničem nevědí, ony se svěřují s tím, že slyší křik,“ uvedla Jakobsen.

Domácího násilí na dětech přibývá, peklo čeká i při vyšetřování. Dojde ke změně

Podobných případů řeší mnoho. „Fyzické, psychické i materiální násilí (například rozbití kusu nábytku, což má vystrašit druhého – pozn. red.) se často překrývá a ovlivňuje intimitu. Zatímco partnerky to definují jako sexuální násilí, ti, kteří se ho dopouští, nikoli. To se ale mění po absolvování individuální terapie,“ dodala psycholožka.

Z norských letitých zkušeností se teď snaží čerpat i Česká republika, která má s násilnickým chováním v partnerských vztazích negativní zkušenosti. Nějakou jeho formu v rodině u nás zažívá každá třetí žena a desátý muž. Násilí je i častou příčinou rozpadu rodiny. Vedle pomoci obětem je podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové důležitá právě i terapie pro násilníky.

Zleva: Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a spoluautoři knihy Násilí je možné zastavit Barbora Jakobsen a Marius Råkil z norské organizace Alternativa násilíZdroj: Úřad vlády ČR

Měsíc po jejím skončení totiž partnerky v osmdesáti procentech případů informují odborníky, že jejich muži vůči nim násilí již nepoužili. V Česku ale tyto bezplatné terapie zatím nabízí jen několik organizací (v boxu). Navštěvuje je asi tisícovka lidí, přičemž poptávka je ale daleko širší. Vláda se proto chce zaměřit na zvyšování dostupnosti a kvality terapií. „Letos jsme na ně zajistili téměř devatenáct milionů korun z Norských fondů,“ řekla Šimáčková Laurenčíková.

Psycholog za katrem

Terapie probíhají nejenom s rodinami, ale také  v českých věznicích. Podle odborníků zatím úspěšně. „Zatímco běžně se lidé odsouzení za násilnou trestnou činnost v polovině případů do roka od propuštění opět násilí dopustí, po našich terapiích je recidiva jen ve čtrnácti až dvaceti procentech,“ řekl Deníku psycholog z Generálního ředitelství Vězeňské služby Václav Jiřička. Terapiemi však zatím procházejí jen ti, kteří o to mají zájem a dodržují daná pravidla.

Zažívají bití i psychický teror. Odškodnění se v Česku dočká jen minimum žen

Dobré zkušenosti má i psychoterapeut Územní věznice Liberec Zdeněk Bořil. „Od roku 2018, kdy terapie provádíme, od nás odešlo třicet čtyři pachatelů násilí. Jsme s nimi v následném kontaktu, přičemž za tu dobu se násilného chování dopustili jen dva z nich,“ řekl Deníku.

Pro každého člověka je terapie šitá na míru, někdy je individuální, jindy párová či rodinná. Psychoterapeuti pracují i s dvacetiminutovým filmem Zuřivec, který zachycuje domácí násilí pohledem pětiletého dítěte, jež je mu přítomno. Aby si násilník uvědomil dosah svého chování. V rámci osvěty vydal Úřad vlády publikaci Násilí je možné zastavit, na které pracovala třicítka odborníků z Norska i Česka. Obsahuje plno zkušeností z praxe a zdarma je dostupná i v internetové podobě.