Trojlístky složené ze zelených srdíček a drobné bílé květy s jemnými fialovými žilkami. Tak vypadá šťavel kyselý (Oxalis acetosella), zvaný též zaječí zelí, který roste v rozlehlých nízkých kobercích na stinných místech luk a lesů.

Svému jménu dělá šťavel kyselý čest intenzivní chutí. Jeho svíravou kyselost jsme v dětství při potulkách přírodou okusili na jazyku asi všichni. A s trochou štěstí přežili. Šťavel sice patří mezi jedovaté rostliny, ale pár lístků nikoho nezabije; ba dokonce může zaječí zelí i léčit. Horší už je to s květomluvou; pokud dostanete šťavel darem, je čas promazat seznam kontaktů v telefonu.

Šťavel kyselý:

| Video: Youtube

Dej si, je to síla!

V generacích dětí, které ještě běžně trávily valnou část volného času venku, se kouzlo ochutnávání šťavelu šířilo prostým ústním podáním. „Dej si, je to síla,“ stačilo říct méně zkušeným. A bylo to.

Věda má pro silně kyselou chuť šťavelu samozřejmě vysvětlení. Může za to nezanedbatelný obsah kyseliny šťavelové, jejímž vydatným zdrojem je například také rebarbora nebo syrový špenát.

Šťavel v květomluvě znamená: „Zapomeň, víc se již nesetkáme.“
Zdroj: Kolbek & Větvička, Rostliny na každém kroku

„Listy obsahují kyselinu šťavelovou (cca 1,25 % celkové hmotnosti čerstvých listů), která jim dodává charakteristickou kyselou chuť. Ve větším množství jsou však mírně jedovaté, neboť kyselina šťavelová ohrožuje ledviny. Při požití 4 až 5 gramů čisté kyseliny šťavelové člověku již hrozí smrt,“ uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.

Děsivost potenciální smrti ovšem není velká. Při tolerantních počtech by k ní vedlo požití zhruba 400 gramů šťavelových lístků. A to je při jejich zanedbatelné váze opravdu „pořádný ranec“ lístků, který při procházce nikdo jen tak nesní.

Příznakem otravy šťavelem kyselým bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), podat mu aktivní uhlí a přivolat lékařskou pomoc.

Jakkoliv však obsah kyseliny šťavelové není v této bylince velký, tělu ublížit umí.

„Kyselina šťavelová se v organismu slučuje s vápníkem v nerozpustný oxalát vápenatý. Ten se může usazovat v močových cestách ve formě kaménků. Vedle toho je tímto způsobem z organismu odčerpáván vápník. Při konzumaci většího množství může působit i toxicky,“ vysvětluje doktor farmacie Tomáš Arndt na webu Celostní medicína.

Pouhé ochutnávání šťavelu kyselého podle lékaře nejspíš nikomu neuškodí; lidé s onemocněním ledvin by si však pro jistotu měli odpustit i to.


Nahrává se anketa ...

I jed může mít pozitivní efekt

Bylinkáře a lidové léčitele ovšem šťavel zajímá už po staletí. Podle principu, že i jed může léčit, přísahali a přísahají na pozitivní efekt konzumace zaječího zelí například při pálení žáhy, kožních vyrážkách, škrkavkách, zhoubných kožních nádorech nebo dokonce Parkinsonově nemoci.

„Šťavel se nesuší, používá se pouze v čerstvém stavu. Odstraňuje pálení žáhy a slabší poruchy jater a trávení,“ píše Zbyněk Mlčoch na webu Bylinky pro všechny. „Při těchto těžkostech se čaj pije studený, dva šálky denně. Při žloutence, zánětu ledvin, kožních vyrážkách a škrkavkách se pijí dva šálky teplého čaje,“ dodává Zbyněk Mlčoch.

Na Moravě se pro šťavel kyselý  nejčastěji používá pojmenování zaječí zelí, na severní Hané zaječí jetelinka, na Horácku ptačí víno,
na Podhorácku zalečí salát,
na Lašsku zaječí šťavlík, ve Slezsku pak zajičí ščudlek a zajinčá kapusta.

Lidové léčitelství doporučuje užívat čerstvou šťávu šťavelu při začínající rakovině žaludku, při vnitřních i zevních rakovinových vředech a nádorech. Šťáva se získává jednoduše pomocí domácí odstředivky. Užívá se každou hodinu po třech až pěti kapkách, zředěná. Zevní rakovinové útvary se šťávou přímo natírají.

Šťavel kyselý jako cennou léčivou bylinku uctívala také Maria Treben, věhlasná rakouská bylinkářka s výraznou českou stopou, jejíž knihy si oblíbily statisíce čtenářů.

Šťavel kyselý v rukách vědců

Pozitivními účinky šťavelu se zabývala studie z roku 2010, kterou vedla profesorka Helena Šircelj z Biotechnické fakulty Univerzity v Lublani.

Helena Šircelj a její tým zjistili, že šťavel kyselý je velmi bohatým zdrojem například beta-karotenu, kyseliny askorbové (důležitá např. pro imunitní funkci; pozn. red.), vitaminu E a xantofylů (přírodní pigmenty s nejrůznějšími pozitivními účinky). Zároveň je jedním z nejlepších zdrojů flavonoidů, zejména rutinu (zmírňuje následky chřipky a nachlazení).

„Fenoly, stejně jako karotenoidy, vitamin E, chlorofyl a kyselina askorbová, obsažené ve šťavelu kyselém, hrají klíčovou roli v prevenci různých onemocnění spojených s oxidačním stresem, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, rakovina, ateroskleróza, záněty, neurodegenerativní onemocnění, cukrovka a další chronická onemocnění,“ píší autoři.

„Výsledky této studie jasně odhalily, že listy šťavelu jsou vynikajícím zdrojem důležitých bioaktivních fytochemikálií. Obsah antioxidantů a antioxidační kapacita listů šťavelu výrazně převyšuje obsah salátu ze supermarketu, který byl analyzován v naší studii,“ shrnují vědci.

Květ šťavelu kyselého:

Šťavel zdobí, čistí a sráží mléko

Lístky a květy šťavelu kyselého jsou také oblíbenou ingrediencí ke zdobení zeleninových a ovocných salátů, kterým prospěje stopa kyselé chuti.

Podle lifestylového webu For Aging Course Company lze šťávu z této bylinky s úspěchem použít také místo citronové šťávy do mléka při výrobě domácích sýrů a jogurtů, kdy pomůže k vysrážení mléka. Šťavelová šťáva prý dokonce čistí i odolné skvrny na oblečení.

Všude kolem nás rostou i další zajímavé a prospěšné rostliny. Níže najdete více článků zaměřených na téma, jak upevnit své zdraví díky darům přírody.