Bude proto vypracován ústavní revizní posudek, který rozhodne o tom, zda žena stráví ve vězení sedmnáct let, k nimž už byla jednou odsouzena, nebo dostane za smrt chlapečka nižší trest.

Jana F. podle obžaloby v červnu 2017 porodila ve svém plzeňském bydlišti v koupelně chlapečka, jehož se snažila usmrtit tím, že proti jeho hlavičce působila hrubým násilím. Přistihla ji matka, jíž Jana F. řekla, aby novorozence, který jevil známky života, převezla do babyboxu. Žena tak učinila, dítě ale druhý den v nemocnici na následky vážných zranění zemřelo.

Jana F. od samého počátku trestního stíhání popírala, že by chtěla syna usmrtit. Přiznala, že tajila těhotenství i že si dítě nepřála, neboť již jedno má, ale zabít ho prý nechtěla. Měla v úmyslu se ho zbavit tím, že ho předá jiné ženě, dá ho k adopci či do babyboxu. Krajský soud v Plzni ji ale v dubnu 2018 odsoudil k 17 letům vězení a Vrchní soud v Praze následně verdikt potvrdil. Žena si však podala dovolání k Nejvyššímu soudu a ten vrátil případ zpět do Plzně. Soudům nižší instance přitom vytkl, že důkazy zcela jednoznačně nesvědčí o tom, že žena dítě zavraždila. Soudy se podle něj nevypořádaly například s tím, že dítě mělo podvázanou pupeční šňůru. „Není vyloučen závěr, že obviněná se mohla nacházet ve stavu, v němž její vůle jednat v zájmu dítěte byla výrazně oslabena,“ upozornil NS. V tomto případě by ale byla změněna právní kvalifikace skutku Jany F., a ta by se tak dočkala nižšího trestu.

Žena byla zároveň v lednu 2019 propuštěna z vězení. Po návratu případu do Plzně se loni v létě konala dvě líčení, během nichž vypovídala mimo jiné její matka. „Vůbec jsem nevěděla, že je těhotná. Byla jsem v šoku. Bránila mi ve vstupu do koupelny. Když se mi tam podařilo dostat, byla od krve. Pak jsem slyšela pípnutí. Ukázala mi dítě a odešla. Byla chladná, vůbec ji to nezajímalo. Dítě leželo pod umyvadlem na povlečení, kde předtím spal pes. Zabalila jsem ho do županu a odvezla do babyboxu,“ plakala u soudu maminka Jany F.

Po půlroční pauze pokračovalo dnes líčení výslechem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, jímž byl dlouholetý ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Jaroslav Feyereisl. Ten řekl, že v případě Jany F. šlo o překotný porod. Pokud jde o uzel na pupeční šňůře, vznikl podle něj v těle matky, což se vzácně stává. „Kdyby byl udělán mechanicky, musel by být více dle mého názoru více utažený,“ řekl znalec. Dodal, že s výjimkou zlomeniny spodiny lebeční mohla všechna zranění na hlavičce dítěte vzniknout při porodu či pádu dítěte na župan položený na podlaze. To mohlo být až z výšky 70 cm. Znalci z oboru soudního lékařství doplnili, že podle jejich názoru musel na hlavičku dítěte někdo po porodu působit silou.

Jana F., která se z Plzně odstěhovala na Tachovsko, při líčení neprojevovala emoce, na chodbě ale o přestávce brečela.

Soudce Tomáš Bouček zamítl návrhy obhajoby na slyšení dalších svědků i na revizní posudek z oboru psychiatrie a psychologie, ale rozhodl, že musí být vypracován ústavní revizní posudek z oboru zdravotnictví, který by měl definitivně zodpovědět otázky ohledně způsobu zranění novorozence i otázky, v jakém psychickém stavu byla obžalovaná ihned po porodu. Líčení bylo odročeno na neurčito.