„Poškozený měl sériové zlomeniny 6. až 12. žebra na levé straně, zlomeninu hrudní kosti, krevní výrony v hrudníku, obličeji a množství podkožních krevních výronů na těle“ předčítal v soudní síni předseda senátu Jan Špeta.
Byla to pomsta
Obžalovaný se ranami Šaňkovi pouze mstil za to, že nevypovídal v jeho prospěch. Kováč se totiž ocitl na policii kvůli útoku na jiného bezdomovce. Ke svědecké výpovědi tam byl předvolaný i Šaňko, a tak Kováč ze známosti přepokládal, že ho bude při výslechu bránit. „Poškozený však uvedl, že u napadení sice byl, ale že se k tomu dál nebude vyjadřovat,“ sdělil Špeta.
S tím nebyl Kováč spokojen, tak Šaňka napadl. Násilnostem přihlížel ještě jeden bezdomovec, který ale nezasáhl, protože jej Kováč v minulosti napadl nožem a měl z něj pro jeho agresivní chování strach. Pro soud se stala jeho výpověď klíčovou.
Senát vzal rovněž v úvahu, že obžalovaný zaútočil proti osobě, která byla tělesně sešlá a slabá.
Zkušený kriminálník již po třinácté u soudu
Kováč má bohatou kriminální minulost a soud jej posuzoval jako těžkého recidivistu. „Byť byly obžalovanému v minulosti dávány těžké tresty, nevzal si z nich žádné poučení a svou agresivitu si vybíjel na svém okolí,“ upozornil Špeta s tím, že se jednalo převážně o násilné trestné činy a že muž se před soudem ocitl již po třinácté.
Kováč od začátku hlavního líčení vinu popíral a tvrdil, že z osudného dne si nic nepamatuje. S třináctiletým trestem očividně nebyl spokojen a na místě se odvolal, i když mu hrozilo až patnáct let. Státní zástupkyně Václava Brýdová si ponechala lhůtu k možnosti vyjádření se k rozsudku.
