Výprasky a noci v kazajce. Z vyprávění pacientů dětských léčeben dodnes mrazí

Sám léčbu označuje jako účinnou, přesto se jedná o zkušenost, která mu dalších třicet let stravuje duši. „Chování sester ke svěřeným dětským pacientům bylo čisté týrání,“ vzpomíná.

Bití a noci v kazajce

Nedávný případ jedenáctiměsíčního chlapečka, kterého matka opustila po porodu a úřady ho ponechaly přivázaného k nemocniční posteli, oživil v Kalousovi jeho vlastní temné vzpomínky. „Na noc jsme dostávali něco podobného svěrací kazajce, dostal ji každý. Ve spodní části měla popruhy, které se pod postelí vázaly,“ popisuje.

Jen v deníku, logo.Zdroj: DeníkVesta byla součástí terapie, která měla zabránit aktivnějším dětem v pohybu a namáhání nemocných nohou. V rukou sester se ale stala nástrojem týrání dětí.

Podle ošetřovatelských pravidel měly sestry kontrolovat potřeby dětí, zejména pokud si potřebovaly ulevit. Podle vzpomínek dětského pacienta, to ale sestry cíleně ignorovaly. „Běžně se stávalo, že nikdo nepřišel a tak jsme často leželi ve vlastních výkalech a moči. Když to sestry zjistily, tak nás bez výjimky ztloukly. Některá plácačkou na mouchy, některá rákoskou,“ vzpomíná Kalous.

Týrání snášely děti mlčky a rezignovaně. Na přelomu 80. a 90. let, kdy byl Antonín Kalous pacientem léčebny, byly hospitalizované děti dlouhodobě odloučeny od rodičů, kteří je navštěvovali jen sporadicky a o přístupu sester buďto nevěděli nebo nedokázali hrůzné zacházení ze strany zdravotnického personálu zpracovat. „Když přijeli na návštěvu příbuzní, nemohli nic udělat, protože věděli, že oni odjedou, ale my se staneme oběťmi ještě horších zvěrstev,“ myslí si zpětně Kalous.

Ponižování a oplzlé řeči

Na konci osmdesátých let strávil dva měsíce kvůli obtížím s dýchacími cestami v lázních Kynžvart i tehdejší předškolák Ladislav Gaier. I on zažil fyzické násilí ze strany sester. „S oblibou nás tahaly za vlasy kolem uší, dotáhly nás tak do umýváren a strčily pod studenou sprchu. U toho nám nadávaly a posmívaly se našim genitáliím, byly prostě oplzlé,“ líčí.

Že by docházelo k sexuálnímu obtěžování Gaier odmítá, ani po letech ale není ochotný připustit, že se sestry jen snažily udržet pořádek a stupeň trýznivosti by byla jen dětská fantazie. „Ony totiž k těm trestům neměly důvod. Neustále nás jak automaty peskovaly, v podstatě nám vsugerovávaly, že zlobíme, ponižovali nás a v kolektivu si k tomuhle zacházení vybraly jen pár dětí, zatímco ty ostatní nabádaly k tomu, ať se nám posmívají,“ doplňuje.

Přivázané ruce, hadička v břiše. Chlapci našla pěstouny, úředníci váhají dál

Na jednání upozornil rodiče, ti ale předpokládali, že se jedná o dětskou poťouchlost a věc dále neřešili.

Léčebna kyčlí v Městě Albrechtice už dnes neexistuje, areál funguje jako léčebna dlouhodobě nemocných. Dětská léčebna v Kynžvartu sice na místě zůstává, po roce 1990 se ale změnila její vlastnická struktura i provozovatel a dnes naopak patří k vyhlášeným a nejlépe hodnoceným léčebným místům v České republice.   

Rodič jako pojistka

Z dnešního pohledu se vyprávění obou mužů jeví neskutečně. Děti jsou v současnosti většinou hospitalizovány s rodiči, existují pacientští ombudsmani a především se změnila práva pacientů. Už na podzim 1990 vznikla  Centrální, dnes Národní etická komise při Ministerstvu zdravotnictví a v roce 1992 byl vypracován a přijat etický kodex práv pacientů. O rok později iniciovali manželé Markéta a Jiří Královcovi z nadace Klíček přijetí Charty práv hospitalizovaných dětí. 

Výše popsané zkušenosti hodnotí jako ojedinělé excesy na hranici trestné činností. Poměry se podle nich ve zdravotnických zařízeních od devadesátých let zlepšily, i když ne vždy na sto procent.  „Před rokem 1989 panovala v českém zdravotnictví menší citlivost vůči tomu, co děti prožívají jako bolestné a zraňující, a byla zde větší tolerance k výchovným a kázeňským praktikám, které by se dnes jevily jako nepřijatelné,“ potvrzuje Královcová. 

Sexuální násilí v církvi. Katolíci ve Francii prodají majetky. Odškodní oběti

„Povědomí o potřebách a právech dětí se zlepšilo, pobyt v nemocnici s sebou ale stále často nese zbytečné trápení. Spolehlivou ochranou dětí před nežádoucími vlivy bývá přítomnost jejich rodičů,“ doplňuje.

„K určité formě násilí stále dochází, a nikoli skrytě, všude tam, kde je dětský pacient vystaven něčemu, co nechce, čemu se brání a čemu se podvoluje proti své vůli. Proto je tak důležité, aby i v českém zdravotnictví začali ve větší míře působit tzv. herní specialisté, kteří dětem pomáhají lépe porozumět tomu, čemu jsou v nemocnici vystavovány,“ dodává Markéta Královcová.