„Policajt nebo voják na každém rohu. Jen si říkám, kde se jich tolik ve městě se čtrnácti tisíci obyvateli vzalo,“ pokračuje Otto. Přidává i sankce za porušení nařízení vlády: pokuta do výše 1300 dirhamů (okolo 3900 korun), případně jeden až tři měsíce vězení. Marocké úřady takto podle českých sportovců postihují už na dva tisíce lidí!

„Nás sebrali na ulici kousek od apartmánu, strčili do auta a odvezli na stanici,“ říká Petra, potřebující běhat i přes omezení. Angličtina u marockých – francouzsky či arabsky hovořících – policistů příliš nezabírá. Českou maratonskou mistryni a jejího trenéra pouštějí s domluvou až po intervenci činovníka z atletické akademie v Ifrane.

„Děti, kterých je tu jinak spousta, jsme tři týdny takřka neviděli. Až na holčičku pobíhající na dvorku od dveří k brance,“ popisuje Otto. Restaurace nefungují. Malé krámky ano, ale prodávají přes dveře, majitelé berou jen hotovost a bankovky dezinfikují. V pět večer se pak objevují houkající policejní auta a obchodníci obratem zavírají.

POD FOTO:AFRICKÉ Švýcarsko, tak se říká okolí města Ifrane v Maroku, je tu takřka alpská atmosféra.Foto:  MK Seitl OstravaZdroj: Deník / Radek Luksza

„Šok jsem zažila poté, co jsem doběhla další trénink a někdo hned silně a vytrvale klepal. S hrůzou jsem otevřela… a za dveřmi stála sousedka s obrovským talířem plného jejich úžasného tradičního kuskusu,“ říká Petra. Otto naopak líčí obavy místních z Evropanů, když potřebuje opravit pedál kola, na němž svěřenkyni doprovází.

Ambasáda nemůže pomoci

Oba jsou ve spojení s českou ambasádou v Rabatu, která jim však nemůže pomoci. „Mezinárodní námořní a letecká osobní přeprava je přerušena. Vnitrostátní přeprava je silně omezená, vycházení z domu je možné pouze na zvláštní povolení potvrzené marockými úřady,“ vzkazují z velvyslanectví. A nejméně týden se nic nezmění.

„Strach nemáme, když se pomalu s nikým do styku nedostaneme. Raději bychom chtěli být zpět v Ostravě, jen nevíme, kdy budeme moci odletět,“ konstatuje trenér. Situaci s koronavirem v Maroku a Evropě – potažmo Česku – si netroufá porovnat. O mnohem vyšší úrovni i dostupnosti lékařské péče v tuzemsku je však přesvědčen.

Petra hovoří o ekonomickém dopadu: „Na bydlení si musím v této chvíli půjčovat!“ Prakticky celý marocký tréninkový pobyt totiž hradí sama, sponzora nemá a náš atletický svaz ji nepodporuje. „Chybí mi samozřejmě i mí tři synové. Naštěstí jsou samostatní,“ uzavírá běžkyně. O domácí záležitosti se jí i trenérovi nyní starají příbuzní.