Z Natálky je šikovná školačka

Nesmírně náročný a bolestný byl pro malou Natálku z vesnice nedaleko Rokycan rok 2020. Zároveň ale přinesl také naději na zlepšení zdravotního stavu po vážném zranění v srpnu 2019.

Při chemickém pokusu na sklonku příměstského tábora došlo k popálení tří dětí. Ohnivé plameny zasáhly přes čtyřicet procent Natálčina tělíčka a nastal boj o její život. Za pomoci rodinného týmu, lékařů a personálu na pražských Vinohradech to statečné děvčátko zvládlo. Ovšem za cenu dlouhotrvajících a v některých případech nevratných poranění. „Pohled na potomka, ze kterého vede patnáct různých hadiček, napojených na obří aparát kontrolující a zajišťující životní funkce, to nechce zažít žádný rodič,“ ohlíží se Natálčina maminka se znatelným smutkem v hlase při návratu k nekonečným nocím u lůžka.

Letošních dvanáct měsíců vyplnilo množství náročných operací, jenže ne každá z nich se povedla hned napoprvé, což přináší další komplikace. A jen pro představu. Takových chirurgických zákroků musí zvládnout během deseti let zhruba čtyřicet…, mezi ty příjemnější záležitosti, zejména jsou-li u toho rodiče a sourozenci, patřil pobyt v lázních. Na opačné misce vah však stále převažují desítky omezujících pokynů. „Natálka se třeba nesmí opalovat. Proto jsme museli obstarat oblečení s UV ochranou, široké klobouky i plachtu, která pohltí 95 procent slunečního záření. Za pomoci nadace energetické společnosti se podařilo dokončit bazén se slanou vodou, který dcerce moc svědčí,“ sdělovala žena, která se musela se situací srovnat především psychicky.

Od září se z Natálky stala školačka. Mezi vrstevníky se cítí báječně a miluje především malování i počítání. „Ale moc dlouho jsem v lavici neseděla. Od října jsme se zase učili na dálku. Vždycky od pondělí do čtvrtka a moc jsem se na kamarády i paní učitelku těšila,“ přiznává okatá holčička.

Staňkovský farář se změnil v sanitáře

Wojciech Pelowski pomáhá v Domažlické nemocnici od konce října.Zdroj: Foto: Archiv W. PelowskihoRok 2020 změnil život také faráři Wojciechu Pelowskému ze Staňkova na Domažlicku. Ten v době, kdy byla pandemie koronaviru nejsilnější, nastoupil jako dobrovolník na covidové oddělení v Domažlické nemocnici. Ale coby sanitář nezapomněl ani na poskytování duchovní služby nemocným lidem.

Pelowski do nemocnice dochází dvakrát až třikrát týdně. „Je to vždy na domluvě podle toho, jak mě potřebují. Asistuji pacientům u jídla, dávám jim napít, pomáhám jim s hygienou,“ popsal svou náplň práce.

Když najde ve službě chvíli, dojde za pacienty i jako farář. „Lidé jsou za to rádi. Nemocným dávám pomazání, chtějí se rovněž vyzpovídat nebo si jen popovídat. Pro některé pacienty je těžké, že nemohou do kostela,“ řekl Pelowski.

„Někdy se na mě obrací i zaměstnanci nemocnice. Pro všechny je to velice složité. Lidé v této těžké době potřebují duchovní podporu. Do Domažlické nemocnice za normálních okolností dojížděli faráři z okolí, teď je zastupuji já,“ uvedl farář.

Pelowski by měl vypomáhat do konce prosince letošního roku. „Rád pomohu i po Novém roce,“ míní.

Pech se vrátil na trůn

Václav PechZdroj: Deník/ Martin ManglPokud by se letos vyhlašoval na sportovním poli vítěz napříč kategoriemi, byl by jím za Plzeňský kraj bezesporu 44letý jezdec rallye Václav Pech. Nejenže se poprvé od roku 2014 vrátil na český trůn v mistrovství ČR v rallye, ale především ukončil dlouholeté kralování Jana Kopeckého z továrního týmu Škoda Motorsport.

S osmi mistrovskými tituly je navíc teď rekordmanem v historii rallye, Kopecký jich má na kontě sedm a legendární Leo Pavlík šest.

I když to bylo ve zkrácené sezoně, v níž se kvůli pandemii koronaviru odjely jen tři závody místo původně plánovaných sedmi.

„Ten letošní titul má pro nás obrovskou váhu. Nechci říct, že je to ten nejvydřenější titul. Ale po pěti letech jsme sesadili škodovku z trůnu,“ vyprávěl Pech, když se na konci sezony potvrdilo, že mu patří mistrovský titul.

Cestu za ním zahájil v červenci, když se mu podařilo vyhrát v jámě lvové. Kopeckého se škodovkou porazili na jejich domácí trati Rallye Bohemia.

Triumf pak zopakoval i na Valašské rallye, až v Pačejově s Kopeckým prohrál, ale i druhé místo mu stačilo na vítězství v domácím šampionátu. „Takhle dramatický boj o titul jsem asi nikdy nezažil, vždycky bylo rozhodnuto dřív,“ připomněl Pech, že v konečném pořadí zvítězil o pouhých sedm bodů.

Z moderátora hercem

Jiří Mužík v reklamě a v seriálu Ulice.Zdroj: archivJiří Mužík z Klatov přišel kvůli koronavirovým opatřením o práci – moderování akcí a sportovního reportéra. Hledal tak jinou možnost výdělku a dostal se až k natáčení seriálu Ulice a reklam.

„Již na jaře jsem ze dne na den přišel o veškeré nasmlouvané akce. Zhruba po měsíci doma jsem začal přemýšlet, co dál. Zabrousil jsem na pár webů a zaregistroval se do dvou castingových agentur, jako herec / komparzista,“ uvedl Mužík.

V dubnu mu přišla první nabídka, jestli se nechce zúčastnit konkurzu na roli v reklamě na mobilního operátora, a uspěl. „Někdy začátkem května jsem se vydal na své již druhé natáčení v životě, první byl klip 'Dvě láhve vína' Marka Ztraceného. Reklama se dostala o pouti do vysílání největších českých televizí, běžela až do konce září několikrát denně,“ řekl s úsměvem Klatovan.

V září řešil opět, co dělat. „Vyběhla na mě nabídka natáčení. Jedno byla reklama na banku, která poběží na jaře 2021, a další byl komparz v seriálu Ulice,“ uvedl Mužík.

Na Ulici se mu ozvali začátkem října, že by měli zájem na komparz do COOLNY. Natočil několik obrazů, které již byly odvysílané. Natáčel jednou až dvakrát týdně a herectví ho zaujalo natolik, že si brousí zuby i na roli a rád by natáčel dál.

Jaro strávil student v první linii

Ondřej Horský studuje medicínu a pracuje jako sanitář na JIP plicního oddělení FN Plzeň. Foto: Archiv Ondřeje HorskéhoZdroj: Deník / RedakceOndřej Horský z Tachova studuje medicínu a na univerzitě ho čeká ještě řada zkoušek. Tu životní ale absolvoval při jarní vlně koronaviru. Působil jako sanitář na jednotce intenzivní péče plicního oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Tedy přímo na pracovišti, které funguje jako JIP pro pacienty s potvrzenou nákazou COVID-19.

Se svojí rodinou a přítelkyní se několik týdnů neviděl. „Jako sanitář jsem při studiu pracoval na operačních sálech dva roky. Když bylo rozhodnuto o povinné pomoci mediků, nabídli jsme se spolužákem výpomoc oddělením, která budou sanitáře potřebovat,“ uvedl.

Pacientům pomáhal při hygieně, převlékání a polohování. Staral se o doplňování zdravotnických nástrojů, dezinfekci, mytí použitých nástrojů. Hodiny měl na sobě ochranné obleky. „Je to dost úmorné, potíme se, i když jenom v klidu stojíme. Ruce máme rozmočené od vlastního potu, nosy a uši otlačené,“ popsal svoje pocity.

I když působení na covid oddělení je cenná zkušenost, Ondra už má víceméně jasno, kam by chtěl směřovat. Rád by si jednou otevřel ordinaci praktického lékaře.