Se studenty podrobně probírá všechny možnosti nejen jejich pozdějšího uplatnění na pracovním trhu, ale náročnost vysokých škol. A třeba i jejich reálnou možnost k přijetí. „V reálu to vypadá tak, že v rámci zeměpisu všem připomenu terciérní systém vzdělávání, kde je seznámím se základem a připomenu jim zdroje, kde mohou informace o školách, fakultách, oborech a předmětech najít," konstatuje. Jedním z takových zdrojů je i veletrh vysokých škol Gaudeamus, který se každý rok koná, mimo jiné, v Praze. „Ten jsme navštívili minulý týden ve středu se skupinou studentů z pátého a šestého ročníku."

I přes všechny rady a pomoc ze strany gymnázia, dělá studentům obtíže si „vejšku" vybrat. A aby si ulehčili práci, dávají přihlášky například na ekonomické obory, protože se na ně dostanou bez přijímaček s průměrem. Praxe je však taková, že do roka většina beztak vyletí, neboť obor zkrátka nezvládnou.

„Se studenty, kteří chtějí dělat fyziku, informační technologie a tomu podobné, problémy nejsou. Ti se dostanou bez problémů a na školách se zpravidla i udrží. Ale obory humanitní, sociálněvědní nebo přírodní jsou přeplněné."

Kromě podání informací v hodinách zeměpisu mohou studenti Danielu Kemrovou navštívit v kabinetu, kde se jim kantorka věnuje individuálně. Nedělá jí problém obtelefonovat studijní oddělení jednotlivých fakult, rozebrat prospěch a reálné možnosti přijetí a třeba zprostředkovat schůzku se studentem či absolventem daného oboru. „Jejich představy jsou mnohdy zkreslené a mnohdy ani netuší, co se za názvem oboru skrývá," hodnotí Kemrová dosavadní zkušenosti.

Do jisté míry za dilematy stojí i rodiče. Ti buď školáky do oboru vyloženě tlačí (nejčastěji do těch, kteří oni sami vystudovali) anebo se jim chtějí studenti zavděčit. „Ty je dobré jen vyslechnout," je učitelka nekompromisní. Proč? Rodiče školu studovat zkrátka nebudou.

Faktorem, který ze studentů dělá nerozhodné ovce, je i jejich neochota studovat dál, než v Praze nebo Českých Budějovicích. „Nechtějí jít do Ostravy, Brna, Liberce nebo Olomouce nebo Ústí. Chtějí být prostě v regionu," konstatuje Kemrová. A možnosti se pak úměrně zmenšují, protože Plzeň nebo Budějovice nikdy nenabídne například obory, které má v portfoliu Brno nebo Olomouc a naopak. „A když už si vyberou vzdálenější školu s dobrým oborem, chtějí se vrátit na Tachovsko, kde pro ně není uplatnění." Jen pro připomenutí, na Tachovsku se z vysokoškolských profesí jakžtakž uživí lékaři a pár advokátů, strojařů, učitelů, ekonomů a agronomů. „Musí sebrat odvahu, odejít od rodičů a zůstat ve větších městech, kde se uplatní. Naštěstí už ví, že je na Tachovsku omezená pracovní nabídka." Všeobecně vzato, tachovští gymnazisté míří převážně na na univerzity. Pracovat ještě nechtějí.

Pár dobrých rad

Odbourejte mýtus, že soukromé školy jsou k ničemu a jenom se za ně zbytečně platí. Na soukromých školách učí i profesoři ze státních škol a úroveň vybavení je mnohdy vyšší, než na školách státní. Mimo to, když si spočítáte, kolik dáte za menzu a koleje, zjistíte, že i když neplatíte školné, nejste na tom finančně o tolik lépe.

Zkuste najít takzvané kombinované obory (například chemie a IT). Budoucí šance na solidní uplatnění se razantně zvíší.

Když máte jasno na jaký obor půjdete, maturujte z toho, co se bude hodit v budoucím studiu.

Rodiče jimi vybranou univerzitu studovat nebudou.

Nebojte se nakontaktovat studenta z daného oboru a dávat mu i ty nejhloupější otázky.

Prolezte veškeré informační zdroje (weby škol, tištěná média, fóra apod.)

Posuďte reálnost přijetí.

Návštěva dne otevřených dveří není od věci, ale vězte, že leckde vám mažou med okolo pusy

Berte i vzdálenější univerzity.