V jídelně základní školy si dali schůzku všichni ti, kteří kdy ve škole nebo školce pracovali. Prvotní rozpaky vzaly brzy za své a přišly na řadu vzpomínky .

„Já jsem učil ještě ve staré budově, ale stál jsem u plánování a zrodu nové školy,“ vyprávěl učitel Jiří Čechura. „Do Rozvadova jsem přišel ze Stříbrska v roce 1952 jako devatenáctiletý coby výpomoc. Stará škola měla číslo popisné 53 a stála na konci obce na kopci vpravo od silnice,“ vzpomínal učitel, který byl v Rozvadově až do roku 1961. „Tenkrát tam nebyla zavedená elektřina, děti si nosily z domova svíčky.“ Dnes už se usmívá i nad tím, že ho tenkrát málem obvinili ze žhářství. Školu prý zapálil proto, aby se pomstil za to, že musí učit v pohraničí. Naštěstí se ukázalo, že je to nesmysl.

První ředitelkou mateřské školy byla Marie Halbychová. „Šla jsem do Rozvadova na umístěnku v devatenácti letech. V roce 1957 jsem nastoupila ještě do staré budovy za 780 korun hrubého. Po dostavění nové jsem tu působila až do roku 1965 už ve funkci ředitelky. Vdala jsem se tady, narodila se mi tu první dcera,“ vzpomínala někdejší ředitelka.

Nejdelší dobu působila v rozvadovské mateřince Hana Vokolková. „S malou přestávkou jsem tu byla od roku 1965 do roku 2002,“ uvedla.

Zatímco bývalí učitelé a učitelky, kuchařky, školnice či uklízečky vzpomínali na své působení v Rozvadově, v patrystanu u fotbalového hřiště začal program pro děti plný soutěží a her. Později, když sem přišli i hosté, představili se ti, kteří školu a školku navštěvují dnes a starají se o to, aby ani po padesátce nezestárla.

Po dětech následoval další program, který končil až v no

čních hodinách. Velkolepou akci připravila obec společně se současnými ředitelkami základní a mateřské školy Janou Urbanovou a Lenkou Filovou.