V lanovém centru v Polžicích každodenně tak absolvují příznivci lezení krátkou instruktáž a více než hodinovou lezeckou stezku odvahy. „Je to regulérní lezení v osmi metrech se vším, co k tomu patří,“ vysvětluje instruktor lezení Robert Herink. Při zdolávání překážek je důležité být neustále jištěn proti případnému pádu. K tomu slouží postroj, který si každý lezec musí obléci, a dvě lana s karabinami na koncích. Ty se pak zapnou do kladky na vodícím laně.

„Nejvíce mě bavil skok na houpačce a sjezd na lanovce přes rybník,“ říká do skupinky přihlížejících malý klučina David, který přijel s rodinou z Plzně. Seskok a pak zhoupnutí na houpačce si také v sobotu pochvaloval Radek Červenka ze Štichovic. „Nejhorší byl pro mne přechod z lan na zavěšenou kládu a zase zpět na lana,“ dodal žák sedmé třídy. Jeho maminka strach o svého syna neměla, přesto jisté obavy neskrývala. „Bála jsem se, že budu muset lézt s ním, k tomu ale naštěstí nedošlo. Jinak jsem spokojená,“ dodává Václava Červinková. To, že tento adrenalinový sport není jen pro dospělé, nebo silné jedince, dokazovala žačka, která po prázdninách nastoupí teprve do čtvrté třídy.

Nejprve vylezla na osmimetrový dřevěný sloup. Úkolem je poté přeskočit na zavěšený kožený vak a chytit se ho. To se sice Sáře Sumegové napoprvé nepodařilo, ale dalším skokem vše napravila. Přehopsla totiž na zavěšenou síť. Po opětovném vylezení na sloup je dalším úkolem vyskočit do vzduchu a dát hlavičku do visícího míče. Bezpečnost lezců a skokanů ze sloupu zajišťuje instruktor dvěma lany. Na nich pak účastníka adrenalinového sportu spustí plynule dolu na zem. „Ještě mi nejde skákat na hrazdu,“ říká Sára, a dodává, že nejprve se nejvíce bála lézt po krokodýlým hřbetu, což je jedna z pohyblivých překážek umístěných v osmimetrové výšce. „Je to dost adrenalinové, a proto jsem tady už potřetí,“ uvádí Lucie Musilová z Plzně. „I pro mě je nejtěžší přechod z lan na kládu,“ dodala.