Na tragický příběh vraždy těhotné snoubenky vzpomíná a podle pamětníků a vyšetřovacího spisu sepsal Slavomír Kozák z Dlouhého Újezdu na Tachovsku. Sepisuje události všech vražd, které se staly v Boru a blízkém okolí. Deníku poskytl zápis tohoto smutného příběhu, který se odehrál na Tachovsku v roce 1980 a letech následujících.

Zde přinášíme celý příběh:

Irena G., zaměstnaná v Čedoku v Tachově, nepřišla večer domů. To se stávalo, protože třiadvacetiletá Irena občas zůstala u své sestry nebo u švagrové v Tachově. Nechtěla totiž v době delší směny, tedy ve středu, jezdit večerním autobusem, protože se bála. Jenže následující den nepřišla do kanceláře. Kolegyně z práce ohlásily její nepřítomnost. Jedna z nich uvedla, že v den, kdy Irena nepřišla do práce volala Jaromíru, jejímu snoubenci, co je s ní. Odpověděl, že se s ní vůbec nesešel, protože zařizoval zabijačku.

Rozjelo se rutinní pátrání po pohřešované. Protože měla ve svém referátu na starost pokladnu s valutami, prvotní verzí jejího zmizení bylo, že mohla zpronevěřit valuty a někde se skrývat nebo dokonce zmizet v Německu. Kontrolou služební pokladny, kde bylo všechno v naprostém pořádku, byla verze defraudace vyloučená. Zároveň při ověřování stavu pokladny se detektivové pustili i do zmapování posledního pohybu nezvěstné Ireny.

Všechny případy kriminálních činů, nebo jen při podezřeních na ně, se odvíjejí stále stejně. Začíná se u osobních kontaktů, pořizuje se časový snímek pohybu pohřešované osoby. Zjišťují se její zájmy, zvyky, sklony. Běžná policejní práce.

Vztah mezi snoubenci byl v troskách

Průběžně během vyšetřování se vynořovaly informace, ze kterých se dalo usoudit, že vztah snoubenců v posledních týdnech byl nahlodáván jejich častým dohadováním o věcech kolem jejich budoucího života. Termín svatby se rychle blížil. Irena cítila, že Jaromír V. není příliš aktivní v zařizování potřebných věcí. I vytištění svatebního oznámení zajišťovala se svojí švagrovou v Mariánských Lázních bez svého milého. Oslovovala ho Mirku.

Stále více ji jeho chování přesvědčovalo o tom, že on tu svatbu vlastně ani nechce. Začalo to už dříve. Po letní dovolené se na nějakou dobu přestali stýkat. V říjnu mu pak řekla, že je s ním v jiném stavu. Také se mu svěřila, že by chtěla mít obřad i v kostele. Mirek to rázně odmítl.

O svém těhotenství řekla i některým svým kolegyním v práci. Konkrétně Jarmile Č. Té si také stěžovala, že musí všechno zařizovat sama a cítí, že Mirek o ni moc nestojí.

I otci svého milého napsala, že je gravidní. V situaci, ve které se ocitla hledala zřejmě nějaké zastání. Její vedoucí Vlasta S. uvedla, že jí Jaromír přímo řekl, že si Irenu vzít nechce. Irenčina matka se také někde zmínila, že v něm je málo lásky k její dceři.

Stručně řečeno, vztah mezi snoubenci už byl delší dobu skoro v troskách. Mirek dokonce navrhoval, aby šla Irena na potrat. Ta to rezolutně odmítla a byla rozhodnutá se o dítě postarat sama. Šlo o ženu dosti ráznou.

Bylo to ve středu 10. prosince 1980. S dalšími kolegyněmi odcházela z cestovní kanceláře na tachovském náměstí. To bylo minutku po osmnácté hodině, kdy jim končila prodloužená středeční směna.

Od té chvíle už ji nikdo nepotkal, neviděl.

Zamířila k obchodnímu domu. Tam už čekal její snoubenec Jaromír. Setkání nebylo náhodné, byli domluveni. Je třeba připomenout, že už se kvapem blížilo datum jejich slavnostního dne. Už i svatební oznámení rozeslali všem, se kterými se chtěli podělit o svou radost.

Hned, jak si přisedla do auta, sdělil jí Mirek, že cesta do Plzně za nákupem snubních prstýnků nevyjde. Plánovali, že buď ve čtvrtek nebo v pátek prstýnky koupí. Jenže Mirek má naplánovanou zabijačku deputátního prasete. Byla to pravda jenom napůl, protože původně zabijačku plánoval ještě s kamarádem, ale řezník odmítl v jednom dni porážku dvou prasat.

Byl to další moment, kdy si uvědomila, jak chatrný jejich vztah je.

Jeli jeho autem zn. Škoda 100. Jako důvod cesty uvedl, že dojedou do jeho kanceláře pro vajíčka, která koupil na Vánoce. Po cestě do Boru se dohadovali, Irena mu vyčítala, že všechno odkládá, nic nezařizuje. Dojeli na dvůr těžké mechanizace, kde pracoval jako mistr.

Uškrtil ji v autě ručníkem

Když přijeli na nádvoří, tak se v dílně svítilo. Dva zaměstnanci tam makali na nějakém svém melouchu. Později vypověděli, že tam za nimi Jaromír V. přišel a bavil se s nimi. To bylo už po činu. Zdržel se tam asi dvacet minut s krátkými přestávkami, kdy několikrát odběhl. Nepozorovali na něm zvláštní chování, nebyl roztěkaný ani nervózní.

Když zastavili před kanceláří seděla Irena naštvaně otočená vpravo směrem od něj na sedadle spolujezdce. Využil toho a rychle a nečekaně jí přehodil přes krk ručník. Ten měl podle jeho slov v autě na utírání rukou. Překřížil vzadu oba konce ručníku a velkou silou ji začal škrtit a nepřestal, dokud neodešla za oponu života. Potom zajel autem za budovu dílny, kde právě probíhala přístavba nových objektů.

Tělo své milé dal do výkopu. V autě měl kanystr s benzínem, který již dříve vzal v dílně. Není jasné, zda si benzín do auta nepřipravil již s vědomím, jak ho použije. Asi jedním litrem polil tělo a zapálil. Hořel ale jenom oděv. Byla už tma, tak oheň výrazně zářil do okolí a plameny byly hodně viditelné a nápadné. Proto na něj rukama naházel hlínu se sněhem. Oheň tím uhasil. Vrátil kanystr do dílen, kde vzal lopatu a zaházel Irenu hlínou. Bílá sněhová deka ještě v noci přikryla nedokonalý hrob.

Tady vstoupila do děje nečekaná okolnost. Věděl, že druhý den se měly výkopy na přístavbě zahrnovat. A tady nastupuje fakt, se kterým pachatel nepočítal. Stavbu dílen realizovala firma, která nebyla místní. Dělníci pracovali v turnusech. To znamenalo, že jeden týden měli šichty i přes víkend a druhý týden končili již ve středu. Opětovný nástup na stavbu byl až v pondělí. Tím se stalo, že výkopy se měly zahrnovat až po neděli.

Svědek Zdeněk H. viděl ve čtvrtek, že Jaromír V. se chová nervózně, pořád odbíhal z dílny, byl roztěkaný. Zřejmě chodil okukovat, jestli to strašlivé místo, kam uložil tělo své milé, není něčím nápadné. Možná také očekával nástup dělníků ze stavby na zahrnutí výkopů. Toto vše si ale svědek Zdeněk H. uvědomil až dodatečně.

Přiznání

Tato skutečnost neměla vliv na usvědčení vraha. Ten se nejdříve přiznal a hrob své milé ukázal až dodatečně. Takže odhalení pachatele nebylo na základě nalezení mrtvé, ale prvotní bylo jeho přiznání.

Svědek Zdeněk H. se ještě domnívá, že vrah pravděpodobně v jeho zvrhlém plánu počítal s tím, že se těla zbaví v kotelně dílen. K vytápění se tam používal velký kotel na tuhá paliva. Den před tím se vyptával, jak je to s topením v kotli. Hlavně, kdy se topiči střídají na směnách. Zjistil, že se přikládá naposled kolem osmnácté a pak až další topič doloží palivo během pozdního večera, protože kotel vydržel hořet na jedno přiložení několik hodin. Tělo chtěl v tomto kotli zřejmě spálit. Tento svůj úmysl vrah ve své výpovědi neuvedl, jde tedy jenom o domněnku Zdeňka H. Uvažoval tak podle toho, že Jaromír se vyptával na režim topení v dílnách.

Vrah den po vraždě, to byl čtvrtek, zajel do Irenčiny rodiny. Byl tam s ním i jeho otec. Vyptávali se, kde by mohla Irena být.

Třiadvacetiletý snoubenec, a už za měsíc ženich, se stal hlavním podezřelým. Již první výslech byl pro Jaromíra V. velmi nepříjemný. Výslech se odehrával ve večerní době ve čtvrtek na služebně policie. Musel podrobně uvést, kde se v rozhodujícím časovém úseku pohyboval.

Jeho vysvětlení podpíralo silné alibi. Požádal totiž svého kamaráda Zdeňka H., aby mu potvrdil, že v inkriminovanou dobu byl v jeho bytě, který oba využívali ke schůzkám se ženami. O potvrzení alibi ho Jaromír V. požádal ve čtvrtek dopoledne. Jako důvod uvedl, že v bytě měl být se Zdenou R. a nechce, aby se o tom jeho otec dověděl. Zdeněk H. mu slíbil, že jeho záletnický čin přikryje. Takže u prvního výslechu mu to ještě prošlo.

V pátek kolem deváté dopoledne si u Zdeňka H., důležitého svědka, jeden detektiv znovu ověřoval, zda zná Jaromíra a zda mu půjčuje byt. Potvrdil, že ano a stalo se to už vícekrát. Zdeňkovi H. to pak nedalo, a proto se vydal za Zdenou R., se kterou Jaromír V. souběžně udržoval intimní poměr. Zastavil se u ní v práci. Byla v obchodním domu na náměstí v Boru. Tam se dověděl, že s Jaromírem V. ve středu nikde nebyla. Než to mohl sdělit vyšetřujícím, ti si ho o pauze během porady, která byla od čtrnácti hodin, vyzvedli. Ve své výpovědi pak uvedl po pravdě, jak na něm Jaromír požadoval potvrzení, že byl v rozhodné době v jeho bytě. Alibi se rozplynulo.

Měli zabíjet dvě deputátní prasata

Nato se kriminalisté rozjeli ke známému Jaromíra, aby ho zajistili a předvedli k dalšímu výslechu. V tomto prosincovém období to většina vepříků má velmi nahnuté. Jeho kamarád se rozhodl, že jednomu z nich zkrátí život a pozval svého kamaráda na zabijačku. Původně v ten den měli společně zabíjet dvě deputátní prasata najednou. Proto se také Jaromír V. omluvil z páteční porady a vzal si volno.

Ze zabijačky odvezli podezřelého do Tachova k výslechu. Ten byl hodně krátký. Hned po pár otázkách vyslýchajícího to Jaromír V. takzvaně položil. Na otázku, zda je ochoten označit místo, kde se zbavil těla své milé neodpověděl, jenom rezignovaně kývl hlavou.

Když měl ještě pozdě večer vrah označit místo, kde pohřbil svoji snoubenku, odmítl jít blíž, jenom zpovzdálí navigoval kriminalisty. Milosrdný sníh tak dobře zakryl ono místo, že kriminalista František Ř. málem vstoupil přímo na primitivní hrob, který ležel poblíž nějaké betonové skruže.

U pachatele ve skříňce se našla kabelka Ireny s doklady a částkou 110,- Kč.

Vyšetřovatel krajského odboru vyšetřování VB v Plzni kpt. Janoušek zahájil dne 12.12.1980 trestní stíhání pro trestný čin vraždy podle § 219 trestního zákona. Po vznesení obvinění za přítomnosti obhájce Jaromír V. popsal, jak se vše událo. Následovaly procesní úkony jako rekonstrukce na místě činu, které se ale obviněný odmítl zúčastnit s účelovým odůvodněním, že snoubenka žije a on jí nic neudělal.

Soudní pitva určila jako příčinu smrti udušení z uškrcení. Za vražednou zbraň posloužil stočený ručník. Ten měla ohořelá oběť při pitvě na krku. Je potvrzena gravidita, plod je mužského pohlaví.

Vrátím se k několika zajímavým skutečnostem, které během vyšetřování vypluly na povrch.

Svědkyně Z. R se zmínila, že otec Jaromíra na ni naléhal, aby ukončila známost s jeho synem, protože má Irenu v jiném stavu a musí se tedy ženit. S Jaromírem začala chodit v září 1980 a ke konci měsíce se dověděla, že Jaromír chodí s Irenou.

Zdena R. i Irena, se kterými udržoval známost Jaromír V. souběžně, o sobě věděly. Dokonce se spolu potkaly v nemocnici, kde ho navštívily po jeho dopravní nehodě.

Jaromír V. se svěřoval Zdeně R., že si Irenu nechce vzít. Mluvil také o tom, že ho otec nutí ke sňatku a on je z toho zoufalý, protože Irenu nemá rád. Zmínil se o tom, že bude muset něco vymyslet, aby Irena o nenarozené dítě přišla, pak by si ji nemusel brát. Zabýval se úvahami, že by dal Ireně něco do pití, aby potratila. Zdena R. ho v dopisu žádala, aby Ireně nic nedělal.

Zdena R. poznala, že Jaromír má ze svého otce velký respekt.

Jaromír se po činu snažil zajistit alibi na den 10.12.1980. Zajel proto do bydliště Zdeny R., kde se vyptával, zda se po něm někdo nesháněl. Také ji žádal, aby mu přítomnost u nich doma potvrdili i její rodiče.

Kolegyně z práce si myslela, že Jaromír si má brát Zdenu R. Byl zadržen moták, ve kterém i ji žádal o potvrzení alibi. Ve stejném motáku znovu naléhal na Zdenu R. aby i její rodiče potvrdili, že v době mezi 17:00 až 19:00 byl u nich doma.

Podívejme se trochu blíž na osobnost Jaromíra V.

Matka skončila svůj život sebevraždou, když Jaromírovi bylo šestnáct let. Zůstal sám s otcem, sourozence neměl. Ze zdravotních důvodů opakoval devátou třídu. Po skončení ZDŠ nastoupil na Střední zemědělskou technickou školu v Křimicích. Vojnu absolvoval s hodností desátníka. Po vojně začal pracovat jako mistr na středisku těžké mechanizace v Boru.

Jak Zdena R., tak i jeho kamarád Zdeněk H. zdůrazňovali, že Jaromír měl z otce velký respekt, až přehnaný. A otec na něj velmi silně tlačil, aby si Irenu vzal. Tlak ještě zintenzivnil od doby, kdy se dověděl, že je v jiném stavu.

Vrah byl psychiatricky vyšetřen dvěma znalkyněmi ve vazbě celkem čtyřikrát. Pak byl ještě psychiatricky a psychologicky zkoumán na uzavřeném oddělení v Bohnicích.

Z těchto vyšetření můžeme vyčíst následující. Otec je velmi přísný, v době činu žije s družkou. Jaromír nebyl nikdy trestán. Chybí u něj pocit zodpovědnosti, ve vtahu k ženám je nevyzrálý. Popírá sexuální styky se Zdenou R., i když ona v dopisech mluví jinak. Znalkyním uvedl, že Irena potřebovala potrestat. Blíž to nevysvětlil.

Závěr: infantilní, nevyzrálý, zabýval se myšlenkou, jak ze vztahu s Irenou G. uniknout, navrhoval jí interrupci. Netrpí žádnou duševní chorobou, ani nebyl prokázán patologický afekt. Je schopen plně rozpoznat nebezpečnost svého jednání. Jeho pobyt na svobodě by mohl být nebezpečný. Má sníženou sebekritiku. Psychologický posudek uvádí, že jeho motivace jednání vyplývala z jeho sociální nevyzrálosti a infantilních rysů.

To potvrzuje i ve svém motáku z vazby, když požaduje od Zdeny R. a od své kolegyně potvrzení alibi. Když mu ho potvrdí, tak ho budou muset propustit a kdyby to s alibi nevyšlo, tak dostane pět let vězení. Skutečně dětinský názor.

V obžalobě prokurátor uvedl, že nešlo o plánovanou vraždu, ale o náhlé rozhodnutí. Navrhuje trest 15 let odnětí svobody ve třetí, tedy nejpřísnější nápravně výchovné skupině.

Krajský soud byl ovšem jiného názoru. Dne 28.8.1981 došel k závěru, že Jaromír V. se na vraždu připravoval, vytvářel k ní podmínky a po vraždě postupoval promyšleně. Po činu byl klidný, chtěl potvrzení alibi u několika lidí. Způsob provedení je zvlášť zavrženíhodný ve smyslu § 29 trestního zákona, protože použil lsti, byl zákeřný, když využil toho, že oběť se dívala směrem od něj. Zmařil dva životy, protože věděl, že snoubenka je těhotná a také věděl, že když si ji nevezme je rozhodnutá vychovat dítě sama.

Bylo zdůrazněno, že následek jeho jednání nelze napravit, oběť zemřela, šlo o mladou ženu, která chtěla uhájit v ní klíčící život proti sobeckému jednání obžalovaného. V tom soud spatřuje podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Jaromír je nedostatečně sebekritický, v průběhu hlavního líčení se projevila jeho citová chladnost. Soud ho poslal na dvaadvacet let za mříže. Trest si má odpykat ve třetí nápravně výchovně skupině.

Soud: nešlo o zvlášť zavrženíhodný způsob vraždy

Poslední slovo měl 11.11.1981 Nejvyšší soud ČR. Zrušil rozsudek Krajského soudu Plzni ve výroku o trestu. Uložil obžalovanému trest odnětí svobody ve výši patnácti let. Při projednávání před tímto Nejvyšším soudem se obžalovaný. pokoušel přesvědčit soud, že Irenu G. našel již mrtvou a k doznání byl donucen fyzickým nátlakem. Soud tuto jeho snahu zamítl jako dodatečně vykonstruovanou obhajobu.

Snížení trestu Nejvyšší soud odůvodnil tím, že nešlo o zvlášť zavrženíhodný způsob vraždy, obžalovaný pouze zahlazoval stopy. Když jeli s Irenou do Boru, došlo k hádce, protože odmítl jet s ní příští den pro prstýnky. Soud zároveň konstatuje, že čin byl zákeřný, což považuje za přitěžující okolnost.

Motivem jeho jednání byla snaha ukončit styky s Irenou kvůli nové známosti i kvůli jejímu těhotenství. Jde sice o vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, ale nejde o mimořádně vysoký stupeň, jak má na mysli § 29 trestního zákona. Proti tomuto rozhodnutí již nebylo odvolání možné.

Pak následovalo několik rozsudků, které se týkaly způsobu výkonu trestu. Tak rozhodl dne 20.10. 1988 Okresní soud v Jičíně, že se přeřazuje do první nápravně výchovné skupiny ve věznici ve Valdicích.

Krajský soud v Plzni rozhodl dne 20.1.1990, že odsouzený Jaromír V. je účasten amnestie prezidenta republiky (Havla) a z trestu se mu promíjí jeden rok. Takže trest byl nakonec čtrnáctiletý.

Pro dobré chování měl odsouzený od 24.2.1990 do 11.7.1990 celkem čtyři krátkodobá přerušení výkonu trestu. Šlo o jednodenní přerušení, jenom poslední bylo čtyřdenní.

A konečně dne 26.7.1990 rozhodoval Okresní soud Karlovy Vary o podmíněném propuštění z výkonu trestu. Odsouzený má totiž v případě takto závažného trestného činu právo po dvou třetinách žádat o podmínečné propuštění. U méně závažných trestných činů je toto právo přiznáno odsouzeným již po odpykání poloviny trestu.

Krajský soud v Plzni udělal v roce 1996 tečku za trestem Jaromíra V. Rozhodl, že se osvědčil v podmínce, kterou měl na šest let.

Ještě připomenu, že se dne 17.12.1980 ve vazbě pokusil o sebevraždu oběšením, ale lékařské ošetření ani nebylo nutné.
Jako důvod uvedl strach o otce, aby si něco neudělal, když ví, co on provedl. Musí na to stále myslet, povolily mu nervy. Je zajímavé, že neměl žádné výčitky z toho, co spáchal. Jeho otec zemřel v září 2010. Přežil svého syna o dvanáct let.
Pohřeb zavražděné snoubenky byl 18.12.1980 na milířském hřbitově. Do svatby zbývaly pouhé tři týdny.
Vrah se po odsezení trestu odstěhoval do Ostrova nad Ohří.
V pátek 16.1.1998 se naplnilo ono známé rčení o pomalých božích mlýnech. Stavební firma, u které po výkonu trestu nastoupil, měla zakázku někde u Karlových Varů.
Při vykládání z nákladního auta uvolněný těžký balík plechů vymáčkl život z toho cynického vraha.

Na základě vzpomínek vlastních i pamětníků a vyšetřovacího spisu sepsal Slavomír Kozák