„Když jsem před sedmi lety odcházel do důchodu, přemýšlel jsem, jak vlastně naložím se svým volným časem, kterého jsem měl rázem dostatek,“ vzpomíná. Milovník a sám také aktivní hráč a trenér tenisu najednou zjistil, že samotný tenis mu celý den nezabere a že nechce jen tak sedět s rukama v klíně. Posezení s přáteli na pár pivech čas od času bylo také fajn, ale stále to neplnilo jeho představy o zaplnění svého času. A právě na pivku mu vnukl nápad kamarád Richard Volka, který nadšeně vyprávěl, že si domů koupil scaner a pustil se do digitalizace rodinných alb. „Je prý sice krásné prohlížet si stará alba, ale ještě lepší je listovat třeba svým mládím na obrázcích v televizi,“ vzpomíná Santner. „Chvíli jsem odolával, ale pokušení bylo silnější a vyrazil jsem pro scaner také,“ směje se.

Práce mu šla od ruky, během roku zdigitalizoval takzvaně celou rodinu. A protože mnohé fotografie potřebovaly již trošku retuše, zakoupil si navíc program na úpravu fotek. Čím jiným by mohl vášnivý tenista pokračovat v digitalizaci než fotokronikou tachovského tenisu. „V Tachově jsou však dva oddíly, já hraji v obou, tak mně nezbylo nic jiného, než vytvořit fotokroniku tenisu jak Slavoje Tachov, tak i druhého oddílu, který se postupně jmenoval Dukla Tachov, RH Tachov, SKP Tachov,“ vysvětluje. Tehdy také pochopil, že pro dokonalost díla je třeba dodat více fotek než sám vlastní a začal shánět další a další fotografie, aby fotokroniky, na kterých pracoval, byly autentičtější. „Začal jsem obcházet známé po Tachově, přemlouvat lidi z jiných okresů, aby mi poslali své fotky, telefonoval jsem, kam jsem mohl. Naštěstí jsem byl převážně úspěšný. Toto mi ale přineslo i další starosti. Lidé mi rádi fotky poslali, ale chtěli je vrátit. Takže jsem neustále chodil na poštu pro balíčky a posílal zpět fotky, co už jsem naskenoval,“ popisuje Santner. A tak utekly další asi dva roky života aktivního důchodce. Vzhledem k mnoha kladným ohlasům, které přinesla občas darovaná vypálená CD s fotkami, se rozhodl, že se pustí do digitalizace fotografií ze samotného Tachova.

Nejen včelky patří mezi důležité opylovatele.
Kilogram medu už stojí i 200 korun, nejspíš zase podraží

„Začal jsem se poptávat a postupně shánět fotky tachovského náměstí. Jenomže jak čas běžel, začaly mi přibývat další a další fotografie. Moc děkuji například Pavlovi Fuksovi, který mi poskytl celý kufr fotek a negativů. Ty vyfotil částečně sám a část jich zdědil po svém otci. Byly tam také fotografie dalších tachovských ulic a budov. A tak jsem posháněl jiné a udělal další ucelený soubor,“ pokračuje.

Fotografií nashromáždil takové množství, že z nich má doma 34 obrovských souborů. Patří mezi ně například Tachov-bourání, stavění, opravování, který obsahuje takzvané stavební fotografie. V současné době pracuje na dalším zajímavém souboru, který se zanedlouho chystá předvést na pravidelném promítání v městském kulturním středisku a v objektu Komunitního centra Tachov (KAT Tachov) . Návštěvníkům, kterých na promítání cyklu starých fotografií chodí pravidelně velké množství, představí Tachov-zaniklé hospody a restaurace. „Při tomto souboru jsem tak trochu narazil, co se týká starých fotek a jejich půjčování. Někteří mi snímky rádi půjčí, ale dost lidí, hlavně bývalých číšníků, vrchních, prostě hospodských, jakoby se stydělo, že kdysi pracovali v pohostinství. Zprvu mi fotky slíbí, ale pak si to zřejmě rozmyslí nebo je jim rozmyšlení nařízeno a třeba tvrdí, že jim fotky bez jejich vědomí manželka spálila. To se mi u dřívějších souborů, které jsem vytvářel, nestávalo,“ konstatuje Santner. Zdigitalizovaných fotek má několik tisíc. "Přesný počet jsem nezjišťoval. Fotografie jednou věnuji městu Tachovu, od kterého dostávám každý rok na svoji činnost několik tisíc korun jako dotaci,“ slibuje.

Vášnivý sběratel přiznává, že vše by jen těžko zvládl bez podpory manželky. Krom toho, že je tolerantní a přestala se zlobit, že větší část dne tráví její muž u počítače, často mu sama se sháněním fotografií pomáhá. Vynachválit si nemůže také svého kamaráda, bývalého spolužáka Slavomíra Kozáka, s nímž oblíbené promítání starých fotografií připravuje a pořádá. Společně čas od času zvou na tyto akce také kastelána tachovského zámku Pavla Voltra, který je chodící historickou encyklopedií a promítání okoření spoustou svých znalostí.