Vytvořit obyvatelné prostory pro místní i turisty, připravit místo setkávání, symbolická regenerace návsi, či znovu obydlení území specifickou komunitou. Také s takovými vizemi ohledně téměř zaniklé obce Výškovice přijely do Chodové Plané týmy krajinářských architektů. Původně se do mezinárodní krajinářské výzvy, vyhlášené v rámci projektu Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015, přihlásilo patnáct týmů. V polovině května posoudila kvalitu jejich prací mezinárodní porota a doporučila pět nejlepších. Tento týden představují v Chodové Plané plány, jak zrealizovat své nápady a vrátit život do opuštěné krajiny.

„Hlavním cílem této výzvy bylo hledání možností obnovy opuštěné krajiny bývalých Sudet, otevřít neřešená témata v česko-německých vztazích a vrátit život do míst, která před válkou pulzovala čilým ruchem, zatímco dnes jsou pouze jeho němou vzpomínkou," vysvětluje jedna z organizátorek krajinářská architektka Klára Salzmann. Podle ní je nutné také poukázat na otázku Sudet, které je bezesporu citlivým tématem. „Chceme se na ní podívat pohledem architekta," dodala. „Důležité je ne rozvíjet místo, ale myšlení lidí na obou stranách státní hranice. Musíme se najít a setkávat, dýcháme stejný vzduch a teče zde stejná voda," poukázala krajinářská architektka s tím, že jsou si vědomi i negativních reakcí. „O negativních názorech samozřejmě vím, ale pokud budou sedět lidé v hospodě u piva a nepřijdou za námi, tak komunikace s nimi je pak těžká. Myslím si, že to chce čas… Nechceme jít do přímé kolize. Úkolem je mluvit s lidmi, kteří o tématu mluvit chtějí. Takovým pojítkem s realitou je místní sdružení KOS, které má na sebe nabalenou velikou partu lidí, kteří jsou místní a chtějí pro tu krajinu něco udělat."

Výškovice v době svého největšího rozmachu měly 33 domů a bezmála dvě stovky obyvatel. Dnes je tam pusto, bolševník, náletové dřeviny a jen jeden statek využívaný majitelem k rekreaci. Také kaple Panny Marie Dobré Rady, která se pro architekty stala jakýmsi symbolem. Společně hledají možnosti dalšího vývoje Výškovic, chtějí upozornit na zanikající hodnoty. „Není zde možná otrocká rekonstrukce obce. Zatím nevíme, co se zrealizuje. Zda obnova nějaké cesty nebo výsadba stromů. Musí to ale být spojeno s krajinou a jejím rozvojem a to není možné bez účasti veřejnosti," podotkla Klára Salzmann. Projekt bude pak pokračovat putovní výstavou, veřejnou diskuzí a vzniknout má i publikace. Vlastní vernisáž plánují na polovinu května roku 2015.

Týmy architektů zatím mají smělé plány na papíře. Autorky Eszter Jákli a Mónika Mandel z Maďarska mluví o propojení stávajících hodnot či vytváření obyvatelných prostorů. Jejich návrh pracuje s ekologickou turistikou, zemědělstvím a výměnným obchodem. Podobně se tématu věnují Cristina Andreea Pavelescu, Raluca Baco a Stefania Madalina Irimiea z Rumunska. Výškovice a okolí berou jako sídlo zasazené do krásné krajiny okraje Slavkovského lesa. Jejich plán má podobu svislých konstrukcí opisujících hmoty bývalých zbořených domů. „Výškovice se tak stávají místem potkávání, dialogu mezi minulými a současnými obyvateli regionu," míní.

Dalším návrhem z pěti, které postoupily do druhého kola, je regenerace Výškovské návsi autora Víta Rýpara z Česka. „Díky symbolickým štítům domů prostupným otevřenými dveřmi vzniká z návsi obývací pokoj." Do svého návrhu zapojil i kapli a sousedící dvě stě let starou lípu.

Obnovu území založenou na třech krocích jako je návštěva, pobyt a bydlení vidí autoři Michal Dvořák, Ivan Gogolák a Lukáš Grasse. K návštěvě bude podle nich lákat nejen krásná příroda, ale také jimi vytvořené prvky založené na přírodninách. I oni hodlají v druhé etapě vytvořit podmínky pro pobyt v přírodě a ve třetí pak předpokládají znovu obydlení území specifickou komunitou.

Poslední z vybraných projektů je dílo autorů z Německa. Edgar Kaare, Stephanie Ritt, Oliver Engelmayer, Peter Boerboom a Carola Vogt vidí ve Výškovicích místo setkávání s čtyřmi půlkruhovými pavilony umístěnými mimo původní zástavbu. Symbolizují ves jako těžiště mezi významnými sídly v okruhu sedmi kilometrů – Mariánskými Lázněmi, Chodovou Planou, Teplou a Konstantinovými Lázněmi.

„Všech pět návrhů v podstatě hovoří o rozvoji turistiky, ekologického zemědělství, či sadovnictví, řemesel a spolupráce vesnic a městeček napříč regionem," dodává k návrhům Christine Rothenbacher jedna z členek mezinárodní poroty, krajinářská architektka z Rakouska.

Hudba pro krajinu: ve Výškovicích hrálo smyčcové trio a na louce se tančilo

Louka za jediným statkem ve Výškovicích se v sobotu večer proměnila v místo alternativního setkání, které se konalo pod bílým šapitó. Představení tak propojilo Šest týdnů baroka a právě končící pracovní setkání krajinářských architektů. „V rámci Plzně 2015 mohou místní zažít krajinu a kulturní místa jinak, rozmanitěji, pestřeji a více duševně. V Plzeňském kraji je mnoho barokních staveb a památek, které jsou mnohdy mimo zájem turistického ruchu. Například u Boněnova je kaple Santiniho," přiblížila akci 6 týdnů baroka za spolupořádající Kulturní a okrašlovací spolek Planá Blanka Borůvková. „Baroko je i pro Tachovsko velice důležité téma," dodala s tím, že právě v době baroka se utvářela krajina, která si do dnes částečně zachovává svůj ráz.

V rámci večerního setkání si přítomní krom hudby vyslechli také zajímavosti z doby osídlení Výškovic. Například proč nejedeno stavení mělo u vjezdu vysazenu dvojici stromů. „Obyvatelé u vjezdů vysadili většinou buď duby nebo javory, většinou tam chtěli mít mohutné stromy. Ty měly zachytávat blesky a chránit tak stavení. Objevili jsme tu několik takových dvojic a řekli jsme si, že u jediného domu, který tu je, vysadíme také takovou dvojici," poukázala krajinářská architektka Klára Salzmann.