Na Tachovsku v Dolním Sedlišti mezi lesy bydlí člověk, který se od jiných liší svým zájmem o jachting. Ostřílený kapitán má na svém účtu už tři úspěšná přeplutí přes Atlantský oceán a jeden nezdařilý pokus. Poslední plavba začala 9. ledna 2007. Námořníkem ze země bez moře je Jindřich Antropius.

Kdy jste se dostal k tomuto zajímavému koníčku?

Bylo to někdy počátkem osmdesátých let. Někdo začínal na rybníku, já začal rovnou na moři. Tenkrát se plavilo hlavně na Baltu. Po revoluci už bylo všechno jinak.

Kdy přišel první pokus o přeplutí velké louže?

Poprvé jsem se pokusil přeplout v roce 1993 na osmimetrové lodi. Vyrazili jsme ve dvou z Karibiku do Evropy. Chtěli jsme si udělat prázdniny, vyjeli jsme bez GPS navigace a bez technických pomůcek. Naše cesta ale po pár dnech skončila v Georgii ve státě Savannah. Týden po vyplutí se stala nehoda, kdy explodovala záchranná ruská raketa a kapitán a můj nejlepší kamarád Jirka Zindulka byl zraněn. Tři a půl dne jsme čekali na pomoc. Největší problém byl, že jsme nebyli pojištění, nevěděli jsme, jestli ho ošetří. Nakonec vše dobře dopadlo a kamarádovi přišel účet na pět set dolarů.

Při druhém pokusu se vám Atlantik podařilo zdolat. Odkud a na čem jste vypluli?

Vyplouvali jsme ze St. Martina na patnáctimetrové lodi. Posádku tentokrát tvořilo šest lidí a kapitán. Lidi jsem si na plavbu vybíral sám. Pluli jsme přes Bermudy, na Azorské ostrovy a na Gibraltar. Při podobných plavbách se využívá Golfský proud, který proudí až do Evropy. Nejlepší je vydat se na plavbu z Ameriky do Evropy v květnu. Počasí bylo po celou cestu přívětivé, bez komplikací. Těsně před Gibraltarem nás ale zastihla bouře. Vlny byly velké a chvílemi jsme se báli. Bouře nás zanesla do Cádízu ve Španělsku.

Tam vaše plavba končila?

Plavbu jsme končili až v Dubrovníku. Zákazník Martin Štikar si koupil loď v Martiniku a já jsem měl za úkol ji převézt na léto do Středozemního moře.

Dvakrát jste přeplul Atlantik z Ameriky do Evropy. Bylo tomuu poslední cesty jinak?

Tentokrát jsme se plavili obráceně. Jachtu jsme převzali 5. ledna na Tenerife. Tři dny jsme se připravovali k vyplutí a 9. ledna se vydali na cestu. Nejlepší je být v Karibiku do Vánoc, kdy vanou nejpříhodnější větry. Majitel lodi František Semrád se ale rozhodl pro pozdější termín, než je obvyklé pro plavbu, a tak jsme vyrazili až v lednu. Zamířili jsme na CapoVerde, to je zelený mys Afriky, a končili jsme v Guadeloupe. Cesta nám trvala přibližně sedmnáct a půl dne. Urazili jsme přes dva tisíce námořních mil. Pro představu jedna námořní míle je 1852 metrů.

Jak jste si během cesty zkracovali dlouhé chvíle?

Posádka se vybavila různorodým rybářským vybavením. Takový lov ryb jsem dlouho nezažil. Chytali jsme tuňáky, dorády a později i baracudy. Během plavby nám dělali společnost delfíni, kosatky a viděli jsme i velryby. Bylo to takové pěkné zpestření cesty. Hlavním cílem kapitána je ale udržet čistou mysl lidí na palubě, tak aby nedošlo k ponorkové nemoci. Hráli jsme proto různé hry.

Jak jste ryby upravovali?

Nejlepší je použít jen pepř a sůl a trochu oleje. Ryba se nesmí překořenit, aby se zachovala chuť. Úlovky jsme jedli hned ten den. Chutný byl tuňák, který má jemné maso bez kostí.

Jaké bylo počasí?

Počasí bylo super. My jsme se Kyrillu vyhnuli, o jeho řádění vím jen z doslechu. Vítr nám vanul celou cestu do zad. Lepší by bylo vyrazit před Vánoci, kdy pasát bývá silnější.

Většinou převážíte lodě někoho jiného. Mohou si vás tedy zájemci o plavbu na moři najmout?

Jsem v registru kapitánů, kde mě můžou najít a najmout. Nejčastěji se jezdí na týdenní turnusy v Chorvatsku. Zájemci můžou absolvovat kurz a zkoušky složit přímo v Chorvatsku nebo v Čechách.