Samotná pevnůstka, tzv. řopík, ale majetkem klubu není. „My vlastníme pozemek pod řopíkem a v jeho okolí a čekáme, až nám armáda objekt převede, což je poměrně zdlouhavý proces,“ sdělil Deníku za klub vojenské historie Miroslav Matiska.

Klub zažádal o převedení objektu už před několika lety. „O bunkry jsme se začali zajímat už v roce 2002. Podařilo se nám koupit pozemek, ale stále čekáme na převod od armády. Převody ale byly prozatím zastaveny, tak se s ostatními uživateli řopíků radíme, jak postupovat dál,“ uvedl dále Matiska.

Majitelé, kteří mají na svých pozemcích objekty československého opevnění, mohou tyto objekty užívat. Ale protože objekty jsou stále ve vlastnictví armády, nemohou je majitelé pozemků bez svolení upravovat a předělávat.

Vlastníci pozemku kolem řopíku ve Zhoři by zde rádi vybudovali muzeum. „Chtěli bychom ukázat objekt ve stavu, v jakém byl v době mobilizace v roce 1938. Postupujeme podle dokumentace, která ukazuje, jak byly objekty vybaveny, jaké tam bylo zařízení a zbraně,“ popsal iniciátor muzea s tím, že kromě samotné pevnůstky by mělo být na muzejní expozici upraveno i bezprostřední okolí. Tam budou například železné protitankové zátarasy a další obranné zařízení.

„Některé exponáty, které chceme do muzea instalovat jsme nakoupili. Některé se nám ale sehnat nepodařilo, tak vyrábíme podle historické dokumentace jejich repliky,“ doplnil Matiska. Muzeum by rád otevřel ještě na jaře letošního roku.

Co to je Řopík

Řopík je lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení Řopík vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám. Ve třicátých letech 20. století se na základě změněné politické situace v sousedním Německu tehdejší československá vláda rozhodovala o způsobu případné obrany republiky. V rámci velké modernizace armády bylo přistoupeno i k budování stálého pohraničního opevnění. Objekty o síle posádky v počtu jednotek mužů byly organizačně zahrnuty do tzv. lehkého opevnění. Objekty byly projektovány jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu. Zbraně (1–2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou. Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K pozorování a signalizaci sloužil jeden, nebo dva periskopy ve stropu pevnůstky. Konstrukce objektu byla železobetonová o síle čelní stěny a stropu 80 nebo 120 cm (normální nebo zesílená modifikace). Postupem času bylo vyprojektováno ve třech základních stupních odolnosti pět pěchotních typů. Zdroj: wikipedie