Semlít obilí do Benišova mlýna pod Milevem už lidé dávno nevozí

Louky kolem mlýna jsou v létě využívány pro tábory, posedět nebo i přenocovat, pro zdejší tajemno, které zde na člověka dýchne, ale i nádhernou okolní přírodu, se zastaví nejeden tramp. Většina ruin je díky bohatým korunám stromů zahalena do stínu.

Historie mlýna tak sahá hluboko do naší minulosti. Mlýnu dal jméno Abraham Benýšek, který zde hospodařil se svojí manželkou Kateřinou. V druhé polovině 17. století přešel mlýn do rukou svobodných mlynářů a hospodařit zde začal mlynářský rod Flossmannů, kteří zde byli po neuvěřitelných devět generací od konce 17. století až do roku 1945, kdy byli Flossmannovi odsunuti do Německa a mlýn byl zastaven.

close info Zdroj: Deník zoom_in Příběhy opuštěných budov

Jako první mlynář je v historických pramenech uváděn Petr Flossmann, s nímž zde současně působil jeho mladší bratr Vít. K roku 1725 byl mlýn zapsán jako provoz se třemi koly a pilou na stálé vodě. Posledním působícím mlynářem z tohoto rodu byl Johann Flossmann, na kterého byl mlýn převeden v roce 1924. V roce 1930 bylo celé hospodářství uváděno v soupise vodních děl jako mlýn, pila a elektrárna.

S odsunem Flossmannů šel věhlas známého mlýna rychle z kopce. V květnu 1946 přichází do mlýna národní správce, který sice ještě zpracuje úrodu odsunutého mlynáře, ale už v srpnu se stěhuje na Sokolovsko. Prázdné budovy přiděluje tehdejší národní výbor v Plzni vyučenému zedníkovi Janu Stránskému. Coby zedník neměl zkušenosti s vedením mlýna a hospodářstvím, dostal se do sporu se zákonem a na čas byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Zatímco Stránský pobýval za mřížemi, jeho manželka se z mlýna odstěhovala a ten zůstal opuštěný. Mlýn bez dozoru přitahoval poberty a vandaly, kteří stavení opakovaně vykrádali a částečně i pobořili. Po odpykání trestu se již zedník do mlýna nevrátil.

V roce 1952 byly pozemky patřící ke mlýnu převedeny na československý stát a budova s inventářem na JZD Brod. Poslední tečkou za koncem kdysi slavného mlýna bylo odvezení veškerého mlýnského vybavení a pily do sběru.

Jak se zde přesně hospodařilo, co zde prožívali ti, již zde strávili svůj život, si tak jen můžeme domýšlet. Stačí se zastavit u některého z mnoha připravených ohnišť v blízkém okolí, upéct si buřt, postát u Johannova pomníčku či jen okem spočinout na kdysi jistě honosné stavbě.