Poddat se nepříznivému osudu a strávit zbytek svého života bez vlastního domova nechce Karel Mráz ze Sokolova. Ten o střechu nad hlavou přišel koncem července minulého roku a několik měsíců byl nucený přespávat na své zahradě na Šenvertě. Sám přiznává, že se na ulici dostal vinou špatných okolností. Čtyři roky žil v domě ve Švabinského ulici u důchodkyně Rozvity Šulcové. Tu ale správce nemovitosti vystěhoval a s ní i Mráze. Ten totiž k bytu neměl žádný právní vztah. Nyní ´zlomený´ muž přespává v ubytovně chemických závodů v Sokolově. U kamarádů být nemůže a do azylového domu se mu nechce. Jeho představy o životě jsou totiž zcela odlišné. Rád by se znovu stal ´obyčejným´ Sokolovákem a shodil ze sebe nálepku bezdomovec, kterou zásadně odmítá. „Všechny svoje věci, svoji domácnost si nosím v igelitové tašce. Řeknu vám, nikdo si nedokáže představit, jak je to stresující, nemít vlastní domov,“ postěžoval si rozrušený Mráz. „Několikrát jsem žádal o byt, ale marně.

Nabízený azyl ale nechci. Mám k tomu osobní důvody. Já se potřebuji totiž v klidu vyspat a načerpat dostatek sil do práce,“ pokračoval ve výpovědi svých životních pohnutek Mráz. Současné zaměstnání si věčně posmutnělý muž hodně považuje. Je to prý stéblo, které ho drží nad hladinou úplné chudoby, ve které by se jistě utopil, kdyby o práci přišel. „Je to moje naděje na lepší život.

Pracuji v Novém Sedle jako strážný a jsem nesmírně rád, že tu práci mám. Bez ní bych nemohl žít,“ řekl s roztřeseným hlasem. Poté se na chvíli odmlčel a zavzpomínal na doby, kdy se mu vedlo lépe. „To jsem ještě pravidelně chodíval na svoji zahradu na Šenvert, krmil tam drůbež a radoval se ze života. Teď pevně doufám, že mi tuhle moji poslední radost nikdo nesebere. Jsem dlouholetý chovatel a jsem na to pyšný,“ prohlásil hrdě Mráz. Nyní posmutnělý Karel Mráz přemýšlí, jak získat slušné bydlení. Nějaké plány už má. Veřejně o nich ale mluvit nechce. Bojí se lidské zloby a závisti. „Jedna moje známá mi slíbila pronájem. Kde to má být, však neřeknu. Mám strach, že by mi to někdo překazil. Existuje totiž několik lidí, kteří mi neustále ztrpčují život,“ uzavřel své vyprávění Mráz.