Jezdci profíci i hobíci, motokrosový potěr s celými rodinami, členové motoklubů, fanoušci a další příznivci motokrosu si společně užili tradiční novoroční rozjížďku, kterou každoročně pořádá AMK Stříbro. A byla to, panečku, zase jízda. Okolo trati létalo bláto, vzduch byl cítit spáleným benzínem, závodníci často skoro po řetěz zahrabaní v blátě drželi svoje stroje ve vysokých otáčkách, jako by se jel minimálně republikový mistrák.

Do závodu se přihlásilo jednadvacet jezdců rozdělených do dvou závodních tříd, mezi nimiž nechyběla ani odvážná mladá závodnice na čtyřkolce. Jela se zvlášť dětská kategorie a dospěláci. „Byla jsem tu vloni, tak jsem si to přijela s klukama na trati užít i letos,“ prozradila jedenáctiletá Kristýnka Mašková z Erpužic. „Ale je pravda, že loňský rok jsem ježdění moc nedala, věnuji se spíše tancování a těžko se to dá skloubit dohromady. Každopádně se ale na jízdu moc těším, i když trať je hodně blátivá a v jedné části jsem se trápila už v tréninku,“ přiznala před závodem.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

Mezi motokrosovou omladinou, která se postavila na start, byl také nadaný David Hroch. „Letos ještě budu jezdit pětašedesátky, rád bych jezdil i mistrovství republiky, ale hlavně bych rád trochu povyrostl, abych mohl přejít na pětaosmdesátky,“ má jasno David. O tom, že krev není voda, nakonec tátu přesvědčil nejmladší závodník Tomík Válek#7. Tomu se nejdříve do nechutného blátíčka moc nechtělo, ale pak se pochlapil, a i když se v některých úsecích trati v blátě se svojí malinkou motorkou o obsahu 50 ccm skoro topil, statečně předváděl všechno, co mu táta, rovněž známý závodník Tomáš Válek, vštěpuje do hlavy téměř od kolébky. Že má natrénováno a už něco za sebou, ukázal Jakub Říha, ten odjezdil závod na motorce s obsahem 85 ccm. Se startovním číslem#511 se nakonec postavil na stupně vítězů.

Dospělí jezdci, kterých bylo sedmnáct, závodili ve dvou rozjížďkách po pěti kolech, z nich se pak jelo malé a velké finále. Že je o vítězi předem rozhodnuto, se začalo šuškat ve chvíli, kdy do depa vzdušné síly přivály jezdce teamu AIR POWER Racing Team Rudu Weschtu. Jeden však nikdy neví, co se může stát, a ostatní závodníci se zkušené sedmatřicítky nezalekli a každý ze sebe vydal to nejlepší, co ze sebe po probdělé silvestrovské noci vydat mohl.

Novoroční ohňostroj v Kladrubech nadchl domácí i přespolní.
Novoroční ohňostroj nad Kladruby byl za tónů Ledového království 2

S břečkou na trati se netrápili jen malí závodníci a závodnice, zabrat dala i zkušenějším jezdcům. „Je to děs, v některých místech se to nedá skoro udržet, dole tvrdé, ale toho řídkého bláta nahoře je fakt moc,“ láteřil Jan Jarolím. Vítězem tak byl vlastně každý, kdo vstal, mašinu do auta naložil a na terén dorazil, ale na bedně jsou jen tři stupínky. První si nakonec dle předpokladu nedal vzít Rudolf Weschta, druhé místo patřilo Jakubu Kosovi a třetí Jiřímu Valešovi. „Na novoroční projížďku jsem se těšil, ale mám zase oteklé koleno a doktor mi z něj pořád něco tahá, takže jsem si musel nechat zajít chuť,“ neskrýval smutek Jiří Bio Koukolík, který je sice jezdcem endura, ale s motokrosovou tratí už v uplynulém roce také párkrát koketoval a vloni se novoroční rozjížďky aktivně zúčastnil.

Poté, co ze všeho jezdci seškrabali kila již lehce zaschlého bláta a zcivilizovali se, proběhlo tradiční společné focení obrovské motokrosové rodiny, která i přes občasné drobné rozmíšky spolu táhne za jeden provaz.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

Inventarizační číslo za ty roky, co téměř pravidelně novoroční rozjížďku dorazí sledovat, by už mohli dostat zkušení matadoři a nerozluční kamarádi Miloslav Souček či Rudolf Bártl. Ti coby diváci nevynechali novoroční rozjížďku ani tentokrát. Společně s dalšími přáteli motokrosu zavzpomínali na nedávno zesnulého Antonína Baborovského a další, kteří už závody sledují z motokrosového nebe. Pro ně všechny zapálili svíčku u pamětní desky Josefa Hřebečka. Poté už se věnovali veselejší části odpoledne a společně se čtyřnásobným mistrem Československa Milou Součkem oslavili o den dříve jeho třiadevadesátiny.