Následně se protrhla metrová hráz Mlýnského rybníka nedaleko Albersdorfu (dnešní Písařova Vesce), který ležel na jejím toku. Vzniklá záplavová vlna zasáhla město Tachov, kde napáchala značné materiální škody a připravila o život 15 obyvatel města.

Protože hráz několikahektarového mlýnského rybníka byla vážně poškozena, rozhodl se tehdejší vlastník mlýna rybník neobnovovat, nechal plochu rybníka vysušit a zřídit na jeho místě krásné louky. Zpočátku se proti tomuto řešení postavil kníže Windischgrätz, spolumajitel rybníka, ale po vleklém soudním sporu se obě strany nakonec dohodly rybník skutečně neobnovovat.

Za zmínku snad stojí, že o sto let později, v březnu 1971, byla na stejném místě, jen o něco výše proti proudu řeky Mže, zahájena výstavba vodního díla Lučina (napuštěna roku 1975), která znamenala zánik stejnojmenné obce.

Tato malá noticka nechť je jen malým připomenutím bohaté historie našeho pohraničí, kterou společně sdílel český a německý národ. Možná tato přírodní katastrofa – kterých v naší minulosti bylo nesčetně – nás též přinutí se krátce zamyslet. Zamyslet se o přírodě a jejích zákonitostech, zamyslet se sami nad sebou. Tenkrát naši předkové na Tachovsku nic nevěděli o globálním oteplování, mnozí z nich přišli o všechno své jmění, přesto svou vlast milovali a přírodu hýčkali víc, než bychom dnes očekávali.

Josef Hauzar