Veřejnost tak ztratila v jedné osobě správce borské farnosti, obětavého organizátora obnovy a rekonstrukce kostelů a církevních staveb v regionu, milovníka vážné hudby… Člověka, který nikdy neztrácel naději a který se zasloužil o to, že takřka všechny církevní památky v Boru a okolí jsou po náročných opravách důstojnými stavbami plnícími svoje poslání.

Vladimír Born se narodil 11. května 1938 v Teplicích. Záhy ztratil oba rodiče a vychovávala jej teta. Vyrůstal, jak sám řekl v pořadu České televize Dotknout se nebes, v láskyplném prostředí. A od dětství musel bojovat. Utrpěl zánět kyčle a celý život se potýkal s hendikepem – měl výrazně kratší nohu. Lékaři mu dokonce předpovídali velmi krátký život. Ale Vladimír Born se nevzdával, statečně bojoval, vlastně si svůj hendikep ani nepřipouštěl. „Ke svým čtyřicátinám jsem si nadělil čtyřicetikilometrovou pěší túru," řekl v televizním pořadu.

S vírou se setkával už v dětství, kdy ministroval a zpíval v chrámovém sboru. Jako kněz začal sloužit v roce 1968 v Chebu, poté v Hazlově, Aši, Krajkové, Nejdku.
Na počátku osmdesátých let se dostal do Boru. Hned začal s opravami kostelů ve svém rajonu, které byly ve velmi špatném stavu. Založil rovněž sdružení Borská Loreta, jejímž cílem bylo kompletně zrekonstruovat a znovu oživit jednu z nejvýznamnějších církevních památek v okrese – právě Loretu v Boru.

Neutuchající entuziasmus jej hnal neustále dopředu a byl motorem pro organizování setkání věřících z obou stran hranice, pro přípravu velkých událostí. Za dobu jeho působení se ve farnosti objevili dva ve své době nejvyšší církevní představitelé v Česku, František Tomášek i Miroslav Vlk.

Vladimír Born měl spoustu plánů. Ale dílo, které zanechal, se už za jeho života stalo odkazem pro další a další generace nejen věřících na Borsku.
Poslední rozloučení s P. Vladimírem Bornem se koná v sobotu 23. července ve 12:00 hodin v chrámu sv. Mikuláše v Boru.