Jde o travnaté, původně vojenské letiště Erpužice založené v roce 1965. Využíval ho 45. dělostřelecký průzkumný pluk z Líní a pak také sloužilo pro práškovací letadla.

Od roku 2001 je soukromé a provozuje ho Aeroklub Erpužice. Slavné MIGy vystřídaly moderní létající stroje a vskutku milovníkům létání srdce zaplesá, když vidí ultralehká letadla, motorová rogala, či vírníky, které na první pohled připomínají miniaturní vrtulník, ale jde vlastně o letadlo s rotujícím křídlem. Každý stroj má své parkovací místo v hangáru, který je svým způsobem velikým unikátem. Jde totiž o bývalý hangár ze zrušeného letiště v Plzni na Borech a byl určen k demolici. Došlo na jeho záchranu a ocelová konstrukce z roku 1928 je chloubou letiště Erpužice.

Erpužické polétání

Zdroj: Youtube

Velikým fandou létání a spolumajitelem letecké školy je František Herink. Létá od roku 1988, kdy začínal jako pilot větroně. V letecké škole je hlavním instruktorem pro motorová rogala, ultralehké vírníky a různé typy sportovních ultralehkých letadel.

Před každým vzlétnutím je potřeba pečlivě prohlédnout celé letadlo. Pilot se pak ohlásí radiostanicí na věž začne popojíždět na dráhu a může se letět a kochat se krásou krajiny hned v okolí letiště. Nevšední pohledy neomrzí, a tak je možné z výšky přes tři stovky metrů si prohlédnout ruiny Gutštejna, lom na Hradišťském vrchu Krasíkov, nebo město Stříbro a Kladruby s klášterem.

Před blížící se bouřkou musí ale pilot včas přistát a všechny létající stroje je nutné uklidit do hangáru, aby je silné poryvy větru nepoškodily.

Když bouřka odejde a na nebe opět vykoukne Slunce, je možné opět startovat. Na řadu přijde například i vírník, letadlo, které jakby odporovalo přírodním zákonům, přesto je spolehlivé bezpečné a méně citlivé na rozmary turbulencí. Pilotuje ho Milan Beneš a za zmínku jistě stojí, že vírník není nějaká novinka, však ten první byl sestrojen už před téměř sto lety.