Přišli jim popřát nejen členové rodiny, ale i přátelé. Při obřadu nechyběly ani dojemné okamžiky. Manželé si dali první manželský slib už v roce 1962.

„Byla to krásná léta, ale byla zároveň i krutá," začala vyprávět paní Jarošová. „Vychovávali jsme děti, peníze nebyly a starostí bylo hodně," pokračovala. Všechno ale manželé společně zvládli.

Její slova doplnil manžel Josef. „Přišli jsme v pětačtyřicátém z Vysočiny, od Humpolce. Tehdy mi bylo deset let," vzpomínal muž.

Pan a paní Jarošovi se však seznámili až v práci, v černošínské drůbežárně. „Celý život jsme tak strávili tady v pohraničí."

Manželé Jarošovi tady vychovali i dvě děti. Ty už mají čtveřici vnoučat. „Dělají nám jen radost," pochválili babička s dědou. „Chovají se k nám hezky. Když potřebujeme pomoc, tak pomohou. Žádný z nich se za nás nestydí," doplnili manželé s úsměvem.

Redakce Tachovského deníku se přidává ke gratulantům a přeje manželům Boženě a Josefu Jarošovým životní elán, lásku, štěstí a samozřejmě zdraví.