K soudu nastoupil 1. července 1983 jako justiční čekatel. Od roku 1984 zde působil jako trestní soudce, a to až do svého odchodu do důchodu na konci března 2016. V této době zároveň vykonával funkci místopředsedy soudu pro trestní úsek. Pro Deník na svého kolegu zavzpomínala předsedkyně Okresního soudu Tachov Michaela Řezníčková. "Na pana doktora Junka nevzpomínám jen jako na zkušenějšího kolegu, který řešil řadu mediálně sledovaných kauz (například pád parašutistky z letadla bez otevření padáku či zranění dětí na pouťové atrakci, která se rozbila za provozu). Ale hlavně jako na pilíř našeho justičního společenství nejen uvnitř soudu, ale i navenek," uvedla. "Doktor Junek založil přátelství a spolupráci zdejšího soudu s Amtsgericht Tirschenreuth, už od vzniku Soudcovské unie ČR byl jejím aktivním členem a pravidelně zastupoval zdejší soud na celorepublikovém shromáždění soudců."

A jak dále předsedkyně připomněla, Josef Junek také vždy vítal ve své jednací síni studenty, neváhal vyrazit do základních škol na přednášky o právu, které měly u žáků obrovský úspěch. "Jeho hluboké a přiznané lidství a neutuchající smysl pro humor si totiž každého dokázaly rychle získat. To i mně bude chybět nejvíc. Doktor Junek byl první, s kým jsem se osobně na soudě sblížila, kdy jako justiční čekatelka jsem v roce 2000 začínala právě u malého stolku v jeho kanceláři."

Se svým kolegou udržovala kontakt i po jeho odchodu do důchodu, kdy se stále zajímal o dění v justici. Odchod nejen Michaelu Řezníčkovou, ale i celý soud hluboko zasáhl. "Vážený pane doktore, já sice pláču, ale ta slepá dáma s mečem a vahami právě zvedla meč a vzdává vám hold," vyjádřila se závěrem.

Smutná zpráva o úmrtí Josefa Junka zastihla v neděli ráno také členy Dechového orchestru mladých ZUŠ Tachov. "Dlouholetý přítel Pepa byl s orchestrem spjat po mnoho let. Nejprve vystupoval v roli obětavého otce svého syna Pavla, který byl členem orchestru," uvedl kapelník Josef Kadlec.

V roce 1996 pak byl při koncertním zájezdu do Francie Josef Junek jmenován prezidentem orchestru. "Byl muzikantem srdcem i duší. Rád zaujal místo mezi muzikanty a zahrál si na tubu, ale neváhal vypomoci i při pochodových akcích. Ochotně se ujal velkého bubnu či činelů. Uměl poradit při řešení technických i pedagogických problémů, pomáhal při řešení organizačních záležitostí. Díky svým profesním právnickým znalostem a zkušenostem pomohl vyřešit nejednu překážku," zavzpomínal dále Kadlec.

A dodal, že prezidentovi orchestru nebylo zatěžko s mládeží přespat na karimatce v tělocvičně, pomáhal i při přípravách na koncerty. "Určitě mohu říci, že DOM byl jeho srdeční záležitost. Při zájezdu do Japonska neváhal na sebe obléci chodský kroj, aby tak místním přiblížil českou tradici."

Josef Junek také rád cestoval a byl i vášnivým cykloturistou. "Na svém kole najezdil stovky kilometrů, pravidelně na něm přijížděl i na akci Loučení s prázdninami, kterou už tradičně připravují nejstarší členové DOMu. Byl vždy dobře naladěný, dokázal vyprávět příběhy, kterými zaujal jak děti, tak dospělé členy kapely. Rozdával dobrou náladu, uměl povzbudit i poradit. Pepo, budeš nám moc chybět," uzavřel svoji vzpomínku za sebe i za celý orchestr Josef Kadlec.