V Kladrubech je pochůzka Lucií jednou z nejoblíbenějších tradic a zdejší národopisný spolek v čele s Jiřím Kasalem obcházel kladrubské domácnosti již po šestatřicáté.
Legendu o sv. Lucii přizpůsobil spolek k obrazu svému, krvavá dýka připomene odhodlání krásné panny zůstat neposkvrněnou, což ji údajně v roce 304 stálo život . V dobách našich prababiček patřil tento svátek především ženám a dívkám. Ty v tento den nesměly příst ani drát peří. Vzájemně se tak leckdy v převlečení za Lucie špehovaly samotné sousedky. Lucky z Kladrub v navštívených domácnostech zkontrolují, zda-li mají hospodyňky na zimu vše nachystáno, zavařeno, nasušeno a na vánoční dny připraveno, hospodář pak jestli dřeva dosti nařezáno a nasekáno má, případně zda-li plynový kotel revizí prošel. Pro pořádek vymetou alespoň kolem dveří pavučiny, pro štěstí obdaří domácnost nasušenou hrachovinou. Na závěr podarují hospodyňku či hospodáře svíčkou neb známo všem jest, že Lucie noci upije, ale dne nepřidá a navíc následující den Lucinky slaví svátek.
Pro příjemnou návštěvu bytostí a jejich doprovodu bývá všude připraveno bohaté občerstvení. Na své pochůzce Lucie nikdy nezapomenou navštívit zdejší Dům s pečovatelskou službou, kde pravidelně potěší zde žijící seniory. Milé vzpomínání přinesla i další návštěva domácnosti, kdy Lucie zavzpomínaly, že před třiceti lety tamní hospodář s hospodyní akorát svatbu v den jejich návštěvy měli. Dnes je již vítali i s vnoučaty.
