„Moje maminka mi vždycky říkala, že jsem její dáreček,“ začala své vyprávění oslavenkyně. „Bylo nás celkem šest sourozenců. Narodila jsem se jako druhá dcera. Můj tatínek chtěl sice syna, ale já vydala za deset kluků. Často jsem se s nimi prala, a téměř vždy je i přeprala,“ vzpomínala na dětství Hrůzová.
Přestože její život byl velice pestrý, nestěžuje si. „Narodila jsem se v Dobřanech u Plzně. Tam jsem také chodila do školy. Poté jsem studovala na zdravotní škole. Tam jsem ale tehdy nesložila maturitu, kterou jsem dodělávala až později,“ podělila se o zážitky seniorka. „Před válkou jsme ale museli z Dobřan odejít, protože nás zabrali Němci. Odstěhovala jsem se tedy za bratrem do Plzně. Po celou válku jsem pracovala jako zdravotní setra. V Plzni jsem si také namluvila muže, se kterým jsme se po válce odstěhovali do Plané, kde měli moji rodiče malé hospodářství,“ pokračovala jubilantka.
Osud k ní ale nenastavil vždy vlídnou tvář. „V osmašedesátém mi v Bratislavě zabili manžela. Několik let poté také vážně onemocněla moje jediná dcera, která později zemřela. Musela jsem tak pomáhat mému zeťovi s výchovou dětí. Pracovala jsem až do dvaasedmdesáti let,“ uvedla oslavenkyně, která si dnes užívá zaslouženého odpočinku.
Dnes se naplno věnuje svým zálibám. „Povídáme si se známými, ještě donedávna jsem ráda cvičila a luštila křížovky, hlavně osmisměrky. Také se v penzionu ráda účastním různých vědomostních soutěží. Prostě dnes dělám věci, na které jsem dříve neměla čas,“ dodala závěrem Marie Hrůzová.
