Osud Červeného mlýna, který se nachází v těsné blízkosti silnice na Tachov, je patrně zpečetěn. Dlouhá léta o něj nikdo nepečoval a v nejbližší době to nebude jiné. ,,Já osobně jsem viděl projekt, mělo to být nějaké rekondiční nebo rehabilitační zařízení, tenisové kurty, bazén, koňské stáje, prostě takové velmi luxusní sídlo, samozřejmě s vlastním parkovištěm. Projekt byl zpracovaný. Plány tedy vypadaly skutečně nadějně, kdyby to bylo v provozu, sám bych jezdil jen tam,“ řekl starosta Plané Karel Vrzala.

Podle Vrzaly společnost Jakub, na kterou je v současné době ustanoven konkursní správce, sháněla lidi s dobrým finančním i materiálním zázemím jako sponzory. Odměnou za sponzoring jim mělo být ubytování a užívání rekondičního komplexu zdarma. ,,Ovšem jediné, co dokázala společnost udělat, bylo to, že sundala starou střechu, kterou vyměnila za novou, ovšem v tom smyslu, že staré trámy pobila igelitem a zalaťovala,“ dodal Vrzala.

Dle soupisu vlastnictví ve vybraném katastrálním území jsou současnými majiteli dvě soukromé osoby. ,,V tuto chvíli je věc složitá. Když jsem vlastnil společnost Jakub, která je dnes v konkursu, společnost uzavřela smlouvu o koupi objektu se soukromou osobou, s tím, že mi to prodají. Ovšem tenkrát mi to neprodali celé, protože nebyly vyřešeny pozemky okolo. V té době jim ještě nebyly z části vydány od státu a z části od Pozemkového fondu,“ uvedl majitel obchodní společnosti Ján Kubek. ,,Ovšem nejlepší a fundované informace by vám řekl soud nebo správkyně konkursní podstaty Lenka Čambálová,“ doplnil Kubek

. Když jsme se s Lenkou Čambálovou spojili telefonicky, oznámila nám, že se s námi o této věci nebude po telefonu bavit. „Můžete mi ale poslat e–mailem otázky. Já smysl otázek zkonzultuji se svým kolegou a případně vám odpovím,“ sdělila nám Čambálová. Do uzávěrky tak neučinila. Objekt mlýna je v současné době v zuboženém stavu, je zarostlý v kopřivách, střechy na všech částech objektu jsou propadlé. Vnitřní zdivo je spadlé a to obvodové jej bude s největší pravděpodobností následovat.

Glosa autora je zde