Více nám o ní řekl její představitel, někdejší plukovník generálního štábu české armády Jiří Kašpárek ze Štokova.

Jak dlouho už legionářská obec na Tachovsku existuje?
Existuje už několik let, prakticky od roku 1989. Dosud se ale příliš nezviditelňovala, spíše v součinnosti s Českým svazem bojovníků za svobodu.

A kdy jste s obcí začal spolupracovat vy?
Asi tak před rokem, tehdy měla legionářská obec na Tachovsku třiadvacet členů. Začal jsem se o legionářskou obec a o práci v ní zajímat a domluvil se s několika členy, že bychom činnost obce rádi rozhýbali. Jsem v kontaktu také s terénními pracovníky vojenské správy, kteří mají za úkol legionáře evidovat a starat se o ně. Pomáhají jim například při jednání na úřadech, při zdravotních komplikacích a podobně.

A jak tachovská organizace pracuje, jak často se třeba setkáváte?
Loni na podzim jsme měli ustavující schůzi a jednou do roka pořádáme výroční setkání. Letos bude zřejmě na podzim. Já se ale se členy setkávám častěji, celkem pravidelně je navštěvuji.

Kdo se tedy může stát členem Československé obce legionářské?
Legionářská obec sdružuje válečné veterány, nejen tedy ze světových válek, ale také veterány z různých i současných vojenských misí. Dále se členy mohou stát pozůstalí po válečných veteránech, rodinní příslušníci a sympatizanti.

Kolik členů má legionářská obec na Tachovsku v současnosti?
K dnešnímu dni je nás osmnáct, z toho je šest veteránů z druhé světové války.

Legionářská tradice má vlastně své kořeny v první světové válce. Dnes už asi veterány z první světové války v legionářských řadách najdeme stěží…
Ale ve výboru obce pracují třeba lidé, jejichž předkové v první světové válce bojovali. A máme mezi členy na Tachovsku například veterány, kteří bojovali ve druhé světové válce v Anglii.

Jakým způsobem se legionářská obec o své členy může postarat? V čem jim třeba pomáhá?
Pomáhá jim třeba sehnat peníze na léky, nebo na zdravotnickou péči. Výhoda je v tom, že obec má nějaké příjmy – v Praze vlastní hotel, který pronajímá.

Jednou do roka pořádáte výroční setkání. Scházejí se legionáři také při jiných příležitostech?
V Plzeňském kraji jsou pro legionáře určeny dvě akce. Zúčastňujeme se Veteránského revolveru, což je setkání v Plzni na střelnici, kde je možné si zastřílet. Ale ta střelba je až druhotná, v první řadě jde hlavně o to setkat se. A druhou akcí v kraji je Veteránská Kanada. Tu jsme loni měli na letišti v Líních, kam se nám podařilo sjednat i přelet Greenů, ukázky práce záchranářů a další atrakce.

Když se legionáři setkají, o čem si třeba povídají?
Povídají si hlavně o tom, jak to bylo, když to bylo. Tedy jaké to bylo ve vojenských misích a podobně. Prostě si vyměňují vzpomínky, to hlavně. Ale samozřejmě si povídáme i o jiných věcech.

Děláte třeba také osvětovou činnost, přednášky a podobně?
Můžeme uspořádat přednášky o historii českých legionářů a jejich úloze v dějinách pro základní školy. Třeba v rámci dějepisu. Zatím tuto možnost využili například tachovské školy Zárečná a Kostelní.

Vy jste vlastně také válečný veterán. Které mise jste se zúčastnil?
Byl jsem deset měsíců velitelem českého vojenského kontingentu v Bosně a Hercegovině.