Vyprávěla, jak se na dobrodružnou výpravu dostala. Cílem cesty bylo vytvořit výukový program a zaměřit se na zvířata žijící v Ugandě. Vývoj expedice pak ukázal, že výukový program byl lehce odsunut a expedice se opravdu zabývala spíše zvířaty. První cesta vedla za nosorožci. Ve svém vyprávění paní Katka zmínila i osobní setkání s nyalou, která si chodila přímo před jejich bungalovem. Vrhla se pro fotoaparát a chtěla vyrazit udělat snímek. Ve dveřích ji prý strážce zachytil s tím, že jestli je sebevrah, ať klidně vyrazí, ale jinak ať ji to ani nenapadne. Na pohled miloučká nyala je nebezpečnější než nosorožec a díky svým dvěma rohům ji může snad a rychle rozpárat břicho.

Při návštěvě jedné z chudých vesnic Ugandy prožila paní Kateřina mnoho okamžiků, ale o některých z nich hovořila se slzami v očích. Protože věděla, že výprava se nebude týkat vysloveně jen zvířat, vybavila se spoustou jednoduchých dárků jako jsou trička, balonky, pastelky, omalovánky… V domnění, že bude konat dobro, až na místě zjistila, že dobro "páchala". Když podělila skupinu dětí, která se kolem ní vyrojila, vysledovala zajímavou věc. Ta děcka, která do té doby žila v absolutní shodě a pohodě, se díky jejím dárkům dostala často do rozepří a např. jen barva darované pastelky zasela mezi ně závist a chtivost. A jí tehdy došlo, že zanášet západní kulturu do tohohle jejich jednoduchého světa, ač je to myšleno sebelíp, je prostě špatně. Každopádně ale jinak ji Uganda velmi nadchla, jak sama říká, celoživotně ji poznamenala a některé věci v ní z této expedice zůstanou vryty do konce života. Ten klid a žádný stres. Překrásná krajina.

Na závěr zajímavého povídání potěšila nejmenší návštěvníky muzea možností pohladit si krajtu královskou, kterou dovezla na ukázku. A také několika dárky v pohodě malých knížek a reklamních předmětů ZOO Plzeň.

Monika Šavlová