Když se loučil se zaměstnanci městského úřadu, nechtěl žádné dárky. Přesto jich několik dostal. Poslední den v úřadu starosty Tachova, po dlouhých šestnácti letech, se Ladislav Macák neubránil dojetí. „Když už se člověk dojímá, měl by skončit," řekl s úsměvem. V úterý dopoledne předal kancelář svému nástupci Jiřímu Stručkovi a těšil se na zahrádku, které se chce věnovat.

Co si po těch šestnácti letech z radnice odnesete? Ať už něco hmatatelného na památku, nebo samozřejmě nějaké pocity, vzpomínky…
Není to o tom, jestli si něco odnesu, je to o tom, že těch šestnáct let neberu jako zbytečně prožitých, že jsem na radnici dělal rád, ale všechno jednou končí. Beru to jako normální závěr a hlavně si přeju, aby město bylo úspěšné dál.

Vy jste fakt, že nebudete letos kandidovat, avizoval poměrně dlouho. To rozhodnutí nekandidovat bylo jednoznačné, nebo jste je dlouho pečlivě zvažoval?
Já už jsem se cítil unavený a měl jsem chuť skončit už před dvěma lety. Ale rozhodl jsem se, že dojedu volební období a letos už v žádném případě kandidovat nebudu. Takže rozhodnutí nebylo okamžité, ale nazrávalo. Je to tím, že už opravdu jsem unavený, začínám mít zdravotní problémy a řekl jsem si dost. V sedmdesáti, které mi budou na jaře, už bych chtěl mít trošku klid.

Už nechcete tedy v žádné funkci pokračovat…
Ne, už nechci v žádné funkci pokračovat. Pravda je, že mi někteří lidé – a není jich málo – vyčítají, proč jsem ještě nešel do voleb. Na jednu stranu to člověka potěší. Říkám, že když bude velký problém a pokud to zdraví dovolí, zkusil bych za čtyři roky znovu kandidovat. Ale doufám, že to nebude potřeba, že si budu moct užívat důchod.

To hodně předbíháme, ale za ty čtyři roky byste kandidoval jen do zastupitelstva, nebo také na nějakou funkci?
Já doufám, že o tom nebudu muset vůbec přemýšlet. Ale pokud uvidím, že se nám to tu nějak hroutí, tak samozřejmě budu chtít pomoci. Ale jsem přesvědčen, i když dnes je v zastupitelstvu subjektů hodně, že se domluví. Vždyť to není o partajích a o lidech, ale o tom, co udělají ve městě.

Stále ještě předbíhám. Ale lidé mají dobrou paměť, vy se za čtyři roky rozhodnete kandidovat, bez toho, abyste aspiroval na nějakou funkci, a najednou vás preferenční hlasy vynesou nahoru. Jako se to stalo panu Svobodovi. Ten před volbami říkal, že nechce do uvolněné funkce a preferenčními hlasy dali lidé najevo, že to může být jinak – takže se postu místostarosty ještě nezbaví…
Proto jsem teď nekandidoval, protože jsem nechtěl se takhle někam dostat. Byl by to podraz na lidi, kteří by mi dali hlasy a důvěru a já bych řekl, že stejně nikam nepůjdu. Proto jsem si řekl, že to moje ne je definitivní. Já se zítra probudím a budu si moci říct, já už nikam nemusím. Nemusím vstávat. Chci poznat, co to je, být důchodcem na plný úvazek.

Celý rozhovor najdete ve středečním tištěném Tachovském deníku