Výlety po celé Československé republice, do Bulharska, Maďarska nebo Jugoslávie a také pořádání motokrosových soutěží. Mnoho společného zažili členové Jawa klubu z Boru. Dodnes se parta přátel schází a vzpomíná na dobu před půl stoletím. Jedním z členů je Josef Kadlec, kterého Deník zastihl doma nad doslova kopou černobílých fotografií.

Kdyby fotografie mohly předávat vůně, jistě by se ve vzduchu vznášely výpary benzínu smíseného s olejem. Na tvářích aktérů zachycených fotoaparáty se zračil především úsměv. A to byl i jeden z důvodů existence Jawa klubu, totiž radost z jízdy.

Patnáctičlenná skupina, mladíků před vojnou, založila klub v roce 1960. „Zavinil to Karel Bílek, který byl pak i předsedou našeho klubu. Postupně se počet měnil, ale nás patnáct bylo takových stabilních, skalních členů," začal vyprávět Josef Kadlec, osmašedesátiletý rodák z Příbrami bydlící v Boru od roku 1946. Celoživotní profesí automechanik a řidič. „Pavel Vašíček se odstěhoval do Ústí nad Labem, další člen do Domažlic, ale pořád se jako parta udržujeme po hromadě, občas se scházíme."

První klubovou akcí byl podle Kadlece společný výlet do Chebu, na Jesenickou přehradu na chebský hrad. Jak jinak než na Jawách s obsahem válců do padesáti kubických centimetrů. „Výkon takových strojů tehdy dosahoval nějakých tří a půl koňské síly," vysvětluje s úsměvem Kadlec.

Na Pionýrech kolem republiky

Klub se ale vydával i na mnohem vzdálenější místa. Vyjeli do Tater. Motorové oře osedlali spoustou batohů. „Do lahví od vína jsem nalil benzín do zásoby a ty pak vezl v postranních taškách. Cesta byla dlouhá, bolelo nás všechno. Jeli jsme totiž 28 hodin téměř v jednom kuse. A rychlost taky nebyla nijak závratná. V Popradu šla nějaká bába, hnala husy a běžela rychleji, než my. V hotelu Lomnica došlo po jízdě i na pivo. To bylo teplé, ošklivé, pít se to nedalo. Jako ze žumpy," vzpomíná na výlet do Tater v roce 1963.

Cesta tam měřila 724 kilometrů, zpět byla delší. „Projížděli jsme kolem jižních hranic až do Domažlic a sem domů do Boru."

Byla jiná doba, nekradlo se

V šedesátých letech minulého století rodiče strach o své potomky na Pionýrech neměli. „Byla jiná doba, bez spěchu. Hlavně se nám ale nikdy nic nestalo. Nikdo nám nic neukradl ani u nás v republice ani v cizině třeba v Bulharsku. Bylo to normální," popisuje situaci a do rozhovoru vstupuje manželka Milena. „S manželem jsme se seznámili v roce 1969, to už odjížděli jen na kratší výlety. Na pionýru jsem ale s nimi nikdy nebyla, nemám do dneška řidičák. Stačí, že jeden z nás je takový ´blázen´ do cestování," usmívá se paní Milena. Výpravy a závody zná z poutavého vyprávění svého manžela.

Po Tatrách přišlo také pořádání motokrosu na Babí hoře a následovaly další cesty. Tentokrát do tisíc kilometrů vzdáleného Bulharska. „Cestovali jsme na Zlaté písky na čtyřech Jawách a jela s námi i jedna škodovka MB. Jawa klub pravidelně zavítal na Velkou cenu do Brna," popisuje dále činnost majitelů malých motocyklů s přízvisky jako fichtl, pařez a pionýr.

Malé motocykly dnes už kluboví členové nemají, cestování jim ale utkvělo. „Někteří jezdí lyžovat do Alp. Jen nevím, jestli někdo dnes ještě má doma tu Jawu 50, ale myslím si, že ne."

V iglú pili urvihubu

A tak dnešní senioři se na občasných schůzkách ohlížejí do minulosti. „Zavzpomínáme na mládí, na Jawu, na to, kdo co kde provedl a nebylo toho málo. Například ve dvaašedesátém jsme si postavili iglú na Přimdě. Měli jsme tam uvnitř sedm stupňů a zahřívali se nápojem, kterému nikdo neřekl jinak než ´urvihuba´. Šlo o směs rybízového vína a rumu."

Zájem o motorismus a sport Josefu Kadlecovi zůstal a v podobě sledování zápasů a fandění se rozrostl o fotbal. „Chodíme s přáteli na fotbal. Nedávno nás společně s Majorem a Vašíčkem vyfotil váš sportovní redaktor František Hlas. Dohromady nám bylo sto devadesát pět a půl roku, když jsem to počítal," uzavřel rozhovor Kadlec.

Psali o nich

„Mládenci různých povolání, různě obratní při stavbě iglú, se stejným smyslem pro romantiku, pro smích a pro užitečnost věcí, které dělají. Kluci osmahlí jako z barevného filmu, zdraví v názorech a životě. Parta. Správněji: mototuristický odbor TJ Sokol v Boru," tak o partě psal před padesáti lety Miroslav Veselý v Krásách domova.