„Pracuji, přitom dálkově studuji. Moje práce mě baví, jen jsem si představovala lepší finanční ohodnocení,“ řekla nám Věra Kučerová. Její práce i škola se nacházejí v Praze, kde podle ní zájemci o práci či vzdělání nachází nejvíce příležitostí.

Pracovní život poznává také Věra Gabrielová z Boru. Dva měsíce od ukončení střední školy ve Stříbře získala pozici asistentky jednatele firmy. „Práce to je dobrá. Docela mi vyhovuje, ale pořád mě úplně nenaplňuje,“ vyjádřila se. Stejně jako většina čerstvých absolventů měla velké plány – jít na vysokou školu, poznávat cizí země. Svých plánů se Věrka nevzdává. „Nechci celý život prosedět v práci. Proto jsem se rozhodla, že po roční praxi ve firmě, což bude v srpnu, nejspíše s touto prací skončím. Odjedu do ciziny – Holandsko, Německo. Nejspíše vyhraje Holandsko.“ Její představy jsou celkem jasné. „Ze začátku bych pracovala jako au-pair, poté bych se chtěla uchytit. Anebo bych chtěla procestovat svět – s angličtinou se nikde neztratím.“

Práce nebo cizina nebývají jediným řešením. Většina studentů chce pokračovat ve studiu. Například Eva Sojková ze Stříbra. „Hned po maturitě jsem se pokoušela dostat na vysokou školu. Nepřijali mě ani na jednu, tudíž jsem začala pracovat.“ Přestože se nemalá část končících středoškoláků nedostane na vysněnou školu, neměli by to podle Evy vzdávat. „Letos jsem si podala další přihlášky na vysoké školy. Učím se na přijímačky a doufám, že to protentokrát vyjde. Člověk to nemá nikdy vzdávat. I když to nevyjde poprvé, třeba to vyjde na podruhé.“

Cesta od ukončení školy až k práci, jež by uspokojovala, není podle oslovených studentů krátká. Zvláště na Tachovsku v době nedostatku pracovních míst se tento úkol zdá být nereálný. Na straně druhé existuje řada možností, zvláště pak pro mladé lidi plné chuti do života. „Ať už se jedná o pokračování ve vzdělávání, práci mimo domov anebo vycestování za hranice republiky. Sny jsou od toho, aby se těm, co se o ně snaží, vyplnily. I když to občas trvá trochu déle,“ shodly se dívky.

Veronika Dubšíková