Oficiálně vznikl v roce 1997. „To už jsme zhruba tři roky pracovali bez jakékoliv registrace. Jako neformální skupina jsme ale nemohli žádat o dotace,“ sdělila Deníku předsedkyně Pavlína Jonášová.
A protože klub potřeboval peníze, aby mohl organizovat akce pro děti, musel se oficiálně zaregistrovat. Dámy z klubu vybudovaly společně s muži dětské hřiště, pořádali oslavy dne dětí na Krasíkově, nebo Gutštejně. „V naší režii byly i oblíbené pyžamové plesy a jiné kulturní akce.“
Klub má šest stálých členek. „Dalo by se říct, že tu v šesti pracují tři generace, a to jsme moc rády. Dnes není snadné sehnat někoho, kdo chce pracovat zadarmo ve svém volném čase. Osobně si vážím všech minulých i současných členek a jsem na ně pyšná,“ uvedla Jonášová, která o sobě říká, že kolegyně v klubu to s ní nemají lehké. „Jsem náročná a většinou vymyslím projekt, sháním finance a ostatní členky, protože jsou šikovnější než já, dávají projektům to své. Šijí, malují, vymýšlí choreografie. Nejsme nikým finančně podporováni, přesto jsme si koupili stoly a židle, skříň na výtvarné potřeby a také máme keramickou pec.“
Činnost je zaměřena hlavně na práci s dětmi, ale klub uspořádal třeba i několik přehlídek historických, nebo tanečních kostýmů, a to i v jiných obcích. Ušila je Jarmila Teplá, členka klubu.
Členky Dámského klubu jsou vidět na Bezdružickém parním létu, s projekty pro děti se zapojují do grantového projektu Haranti mikroregionu Konstantinolázeňsko, zúčastnily se projektu Zhezčíme si nádraží a mnoha dalších.
V neposlední řadě mají za sebou i projekt Pomozte nám zachránit zámek. „Možná je to ode mně trošku opovážlivé, ale snad tento projekt rozhýbal minulé majitele k prodeji zámku a nyní můžeme být pyšné, že bez podpory obce, která se od sbírky, jenž jsme v rámci projektu pořádali, distancovala, jsme přispěli k tomu, že teď je zámek v rukou majitele, který se stará.“
Ze všech projektů klubu vznikly kalendáře, fotografické brožury. Klub vypomáhá i při akci Cebivská náves, má stánek s vánočními dekoracemi u adventního setkání. Brožuru z projektu …a jak to vlastně tenkrát bylo?, kdy se setkali pamětníci s dětmi a přinesli fotografie ze svého mládí a vzpomínali, jak to v Cebivi vypadalo dříve, ocenili i bývalí občané Cebivi.
A klub se neobejde bez mužů. „Nejsou sice členy, ale kdyby chtěli, určitě je vezmeme. Muži jsou šikovní na něco jiného, než ženy a mužská ruka by vnesla do naší činnosti určitě nový vítr,“ uzavřela Jonášová.