Denisa Vávrová právě končí osmou třídu na Základní škole Zárečná, Tachov. Je členkou atletického oddílu Baník Stříbro.

Jaké disciplíně se věnuješ?

Běhám překážky na sto a dvě stě metrů.

Jak ses k atletice dostala a proč právě překážky?

Už v mateřské škole o mně říkali, že mám talent. Pak jsem se na základě atletických výsledků na základní škole dostala do oddílu atletiky ve Stříbře. Tam si mě hned při prvním tréninku testovali na různých disciplínách. No a trenér Jan Krabec zjistil, že mám předpoklady na překážky. Tak jsem u nich zůstala.

Čím si tě atletika získala?

Baví mě to, mám ráda techniku při překážkách. Líbí se mi atmosféra závodů. Mívám obrovskou trému. Když ale vyběhnu, tréma je pryč a myslím jen na to, abych byla v cíli co nejlepší.

Pochlub se, jakých úspěchů jsi ve své kategorii v poslední době dosáhla.

Na halovém mistrovství ČR v atletice jsem byla letos sedmá. Na Olympiádě dětí a mládeže v Olomouci jsem vloni obsadila třetí místo. Získala jsem zlato na krajských přeborech žáků na obou tratích, ale také bronz ve výšce a ve štafetě 3×300 metrů.

Čekají tě republikové závody v Olomouci. Koho považuješ za největší soupeřky?

Hlavně dvojčata desetibojaře Tomáše Dvořáka Báru a Káču a Terezu Semeckou. Zatím mě všechny porážejí, jsou o rok starší a o hlavu větší než já. Ale chystám se jím to natřít.

Jak se ti daří skloubit školní docházku v Tachově s tréninkem ve Stříbře a závody po celé republice?

Je to složité, ale dá se. Školu zatím zvládám s jedničkami a dvojkami. Mívala jsem se školou před dvěma lety trochu problém a proto mi tenkrát mamka zakázala atletiku. Tak se teď snažím. Ve škole mi vycházejí vstříc, bez problémů mě pouští na závody i na soustředění. Hodně mi pomáhají rodiče, jezdí pro mě do Stříbra, vozí mě na závody. Bez nich by to nešlo, jsou mými největšími fandy, maminka si kolikrát na závodech i popláče. Táta dohlíží nad individuálním tréninkem tady v Milířích.

Stíháš i něco jiného než školu a atletiku?

Ne, nestíhám. Kdysi jsem dělala i házenou, ale je to pro mě dost drsný sport a trenér spojení těchto dvou sportů nedoporučil. Momentálně mám ale trochu víc času, mám problém s kolenem, tak trochu odpočívám a chodím k fyzioterapeutovi.

Máš před sebou poslední rok školní docházky. Co potom?

Musím hledat takovou školu, kde budu mít blízko k atletice. Momentálně o mě má zájem Jablonec, už za ně hostuji v družstvu. Trenérka mi nabídla přestup i školu. Jablonec je na vyšší atletické úrovni, ale je to daleko. Stříbro by se mi líbilo víc. Zatím ale nejsem rozhodnutá.

Máš nějaký speciální jídelníček. Co ti chutná nejvíc?

Můžu jíst všechno a ze všeho nejraději mám kuřecí maso a brambory zapečené se šlehačkou od táty.

Jaký je tvůj atletický sen?

Setkat se se světovou rekordmankou na 100 metrů překážek Sally Pearson. Druhým přáním je, abych se mohla jednou věnovat atletice profesionálně a byla jsem úspěšná.