Jedním z propuštěných je také Milan Peca, který ve jmenované firmě pracoval celých deset let. Skončil ve firmě Alcoa 5. prosince 2008. "Byl jsem propuštěn pro nadbytečnost,“ začal vyprávět. „Ve firmě jsem byl už od 27. dubna 1998, za celou tuto dobu jsem ani jednou nechyběl. A přitom jsem dříve nemohl dlouho najít práci, neboť jsem měl epilepsii. Tu jsem nakonec úspěšně vyléčil přísným dodržováním léčby a životosprávy na podzim roku 1987,“ řekl.

Když firma skončila, Milan Peca nečekal a začal hledat ihned novou práci. „Stále ji hledám. Telefonuji na různé inzeráty, chodím na pohovory do různých firem, stále hledám nabídky na internetu. Také se ptám známých, jestli o něčem nevědí, ale stále nemohu nic sehnat, prostě mě nikde nepotřebují,“ krčí rameny muž ze Stříbra.

Jako hlavní důvod svého neúspěchu vidí především svůj věk a vzdělání. „Myslím si, že podniky sice mají plné stavy, ale jako hlavní příčinu vidím v tom, že jsem pro ně už starý. Letos v listopadu mi bude pětapadesát let a mám jen základní vzdělání,“ domnívá se.

Nezaměstaný se tedy rozhodl rozšířit svou způsobilost a nastoupil na kurz. „Na jaře jsem absolvoval kurz na řízení vysokozdvižných vozíků do pěti tun, ale přesto je mi to k ničemu. Můžu si tím papírem tak akorát..,“ říká.

O slušném živobytí si prý momentálně může nechat jen zdát. „To není život, to je přežívání. Je moc těžké vyjít s částečným invalidním důchodem, který činí jen něco málo přes šest a půl tisíce korun,“ povzdychl si Milan Peca.

„Jsem na tom finančně špatně. Platím výživné na syna, ale k tomu musím také zaplatit poplatky spojené s bydlením a energie. Když k tomu připočtete také, že musím něco jíst, a potraviny dnes opravdu nejsou levné, tak je jasné, že to nemám jednoduché. Nikdy bych nikomu podobnou situaci nepřál,“ říká už rok a třičtvrtě nezaměstananý muž, který stále hledá pracovní příležitost.